Deník N

Americký deník Jany Ciglerové: Jak Američané dávají dárky? Jinak a jindy

„Nepamatuju se, kdy jsem dostala dárek, který bych vážně chtěla. Proto mám nejradši karty nebo ty, které se dají vrátit,“ říká Slovenka Otilia Golisová, která žije v USA. Foto: Jana Ciglerová, Deník N
„Nepamatuju se, kdy jsem dostala dárek, který bych vážně chtěla. Proto mám nejradši karty nebo ty, které se dají vrátit,“ říká Slovenka Otilia Golisová, která žije v USA. Foto: Jana Ciglerová, Deník N

Dát v Americe někomu správně dárek je umění a přiznávám, že se mi to snad ještě ani jednou nepodařilo. Teď kolem Vánoc je těch příležitostí víc, ale přesto jsem stále víc vděčná za tu spontánní živelnost, s jakou si dáváme dárky v Česku.

Tak například narozeninová oslava. V Česku přijde pozvaný, popřeje oslavenci a dá mu dárek. Ten si ho na místě rozbalí, pozvaný k němu prohodí několik doprovodných vět, oslavenec radostně poděkuje a jdou si spolu dát drink, případně zmrzlinu.

V Americe přijde pozvaný, oslavenec někde pobíhá. Pozvaný odloží tašku s dárkem do kouta, kde se odkládají dary, a jde pobíhat za oslavencem. Pokud do svého dárku nepřidal také podepsanou blahopřejnou kartu, je celkem jedno, co oslavenci dal, protože ten stejně nemá jak zjistit, od koho který balíček je.

Někdy se nezdržuje ani samotným předáním. „Á, vítejte, to jsme rádi, že jste přišli, José bude mít velkou radost,“ zdravila nás maminka synova spolužáka v dětském centru, kde byla oslava. „A děkujeme za dárky,“ vzala nám tašky z rukou a odnesla je na místo, kde už stály balíčky od ostatních.

Nikdo se tu s dárky moc

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Americký deník

USA

V tomto okamžiku nejčtenější