Vystrčil jako první sebevědomá nota proti sebepožírajícímu dunění Pekingu
Komentář Magdaleny Slezákové: Paradoxní rituály Komunistické strany Číny duní hlasitě. Uši zaléhají a hlava zapomíná, že politika jedné Číny nerovná se princip. Změní to nová sebevědomá nota Miloše Vystrčila?
Muži v oblecích se k sobě natočí, ohnou paže a ťuknou o sebe lokty. Poznáváte ho? Ten nový pozdrav, který jsme na státnických pódiích začali vídat na přelomu února a března? V době, kdy do oficiálního vyhlášení pandemie zbývalo sotva pár dní, ale už bylo více než jasné, že je zle?
Teď je začátek září a obličeje mužů v oblecích pořád zpola kryje rouška, sněhově bílá s výjimkou obou cípů, kde se díky dvěma vlajkám barví také do modra a do červena. V levém cípu nám důvěrně známá česká vlajka, v pravém bílé slunce uprostřed modrého obdélníku na červeném podkladě. Jmenuje se Čching-tchien paj-ž’ man-ti-chung, česky Modré nebe, bílé slunce a celorudá zem. A je to původní vlajka nacionalistické Čínské republiky, kterou dodnes používá Tchaj-wan.
Loktem zdravící se muži se šikovně natočili tak, aby ze symboliky vytěžili maximum. Předseda českého Senátu Miloš Vystrčil nastavuje
