Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Bývalý ministr zdravotnictví Arenberger rezignoval na funkci ředitele FN Královské Vinohrady

Kultura výmazu by mohla zlikvidovat kulturu jako takovou

Kultura výmazu zatím ještě nedoporučuje nevhodné knihy pálit, jak to známe ze slavného románu a filmu 451 stupňů Fahrenheita. Foto: Amazon
Kultura výmazu zatím ještě nedoporučuje nevhodné knihy pálit, jak to známe ze slavného románu a filmu 451 stupňů Fahrenheita. Foto: Amazon

Kultura výmazu (erase culture) je snaha vytlačovat na okraj nebo úplně potlačovat jevy a díla, které se neslučují se současnou západní citlivostí vůči právům menšin a sociálním otázkám. Zatím se zaměřuje na monumenty, její ambice je však větší: změnit to, jakým způsobem vnímáme tradici.

Okurkovou sezonou na literární scéně probleskla nedávno zpráva, že Loyolova univerzita v Marylandu hodlá přejmenovat kolej pojmenovanou podle jedné z nejvýznamnějších jižanských katolických spisovatelek Flannery O’Connorové (1925–1964). Důvodem nebylo její dílo – to naopak do anglicky psané literatury přineslo řadu pozoruhodných protirasistických momentů a směšných obrazů rasistů, kteří byli spisovatelce terčem posměchu. Oním důvodem bylo několik zmínek v její korespondenci (údajně z raných let), které kritik Paul Elie vytáhl z jejich kontextu a publikoval v čím dál aktivističtějším časopisu New Yorker jako obžalobu.

Flannery O’Connorová najednou dostala stigma rasistky a autorky nepřijatelné pro naši dobu. Pro úplnost a dokreslení bizarnosti celé situace dodejme, že Elie se ani nenamáhal s nějakým vlastním výzkumem, natož pak ověřením, zda výrazy volené náctiletou dívkou náhodou nejsou poplatné dobovému jazykovému úzu. Jen z několika nedávno publikovaných (a důkladně zpracovaných) kritických knih o Flannery O’Connorové vytáhl, co se mu hodilo, a svůj výňatek zveřejnil jako obžalobu.

Na druhou stranu, přejmenování nějaké koleje na provinční univerzitě není jistě nic významného. Naopak, osobní pomníčky mají v Americe až nezdravou tradici: po někom se jmenuje skoro každé profesorské místo, ubytovna, institut, ba dokonce i části dálnic. Pokud by se instituty, koleje a další zařízení pojmenovávaly třeba po hrdinech z kreslených animovaných seriálů o zvířatech, nic by se nestalo – ba naopak, třeba by to bylo pro kulturu lepší, protože z výtečných autorů minulosti by se nestávaly zbytněné monumenty, které je třeba uctívat, a ne kriticky (a obdivně) číst.

Kánon a kampaň

Problém je v tom, že nejde jen o přejmenování. V atmosféře současné „woke“ přepjatosti je každá

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Komentáře, Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější