Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Kultura výmazu by mohla zlikvidovat kulturu jako takovou

Kultura výmazu zatím ještě nedoporučuje nevhodné knihy pálit, jak to známe ze slavného románu a filmu 451 stupňů Fahrenheita. Foto: Amazon
Kultura výmazu zatím ještě nedoporučuje nevhodné knihy pálit, jak to známe ze slavného románu a filmu 451 stupňů Fahrenheita. Foto: Amazon

Kultura výmazu (erase culture) je snaha vytlačovat na okraj nebo úplně potlačovat jevy a díla, které se neslučují se současnou západní citlivostí vůči právům menšin a sociálním otázkám. Zatím se zaměřuje na monumenty, její ambice je však větší: změnit to, jakým způsobem vnímáme tradici.

Okurkovou sezonou na literární scéně probleskla nedávno zpráva, že Loyolova univerzita v Marylandu hodlá přejmenovat kolej pojmenovanou podle jedné z nejvýznamnějších jižanských katolických spisovatelek Flannery O’Connorové (1925–1964). Důvodem nebylo její dílo – to naopak do anglicky psané literatury přineslo řadu pozoruhodných protirasistických momentů a směšných obrazů rasistů, kteří byli spisovatelce terčem posměchu. Oním důvodem bylo několik zmínek v její korespondenci (údajně z raných let), které kritik Paul Elie vytáhl z jejich kontextu a publikoval v čím dál aktivističtějším časopisu New Yorker jako obžalobu.

Flannery O’Connorová najednou dostala stigma rasistky a autorky nepřijatelné pro naši dobu. Pro úplnost a dokreslení bizarnosti celé situace dodejme, že Elie se ani nenamáhal s nějakým vlastním výzkumem, natož pak ověřením, zda výrazy volené náctiletou dívkou náhodou nejsou poplatné dobovému jazykovému úzu. Jen z několika nedávno publikovaných (a důkladně zpracovaných) kritických knih o Flannery O’Connorové vytáhl, co se mu hodilo, a svůj výňatek zveřejnil jako obžalobu.

Na druhou stranu, přejmenování nějaké koleje na provinční univerzitě není jistě nic významného. Naopak, osobní pomníčky mají v Americe až nezdravou tradici: po někom se jmenuje skoro každé profesorské místo, ubytovna, institut, ba dokonce i části dálnic. Pokud by se instituty, koleje a další zařízení pojmenovávaly třeba po hrdinech z kreslených animovaných seriálů o zvířatech, nic by se nestalo – ba naopak, třeba by to bylo pro kulturu lepší, protože z výtečných autorů minulosti by se nestávaly zbytněné monumenty, které je třeba uctívat, a ne kriticky (a obdivně) číst.

Kánon a kampaň

Problém je v tom, že nejde jen o přejmenování. V atmosféře současné „woke“ přepjatosti je každá

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Komentáře, Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější