Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: Pandemické 1. září, tvé jméno zní Chaos. Zato Vystrčil je „Tchaj-wan-žen“

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Také jste si mysleli, že základní škola má dva stupně? Omyl! Stupňů je deset a rozhodují (nejen) o rouškách. Pandemické 1. září provázely zmatky, do nichž se Deník N pokusil vnést aspoň trochu světla. Na opačném konci světa se zatím tleskalo předsedovi českého Senátu (v Tchaj-peji) a pranýřovaly jeho „zlovolné činy a oportunistické kaskadérství“ (v Pekingu). Dnešní Notes pro vás má Magdalena Slezáková.

Den Deníku N…

… a dětí malých, velkých i odrostlých. Je prvního září a svět se zase jednou láme z prázdnin do lavic. Vzpomínáte na svůj první školní den? U mě přišel koncem 80. let a pamatuji si ho mlhavě, ale přece: květiny a hranaté aktovky, kartonový nápis 1. B v rukách učitelky zkadeřené trvalou, na zdi plakát se správným držením těla a Husákův portrét. Desítky dětí ve skupinkách, a v nich radost a smích a taky strach. Barevné obrázky na chodbách prvního stupně naší sídlištní základní školy. Byly jen dva, první a druhý.

Dnes je těch stupňů deset – na epidemickém semaforu. Věděli jste, že oranžová má čtyři stupně? Že od šestého stupně je povinná rouška? Na kolikátém stupni je zrovna škola vašich dětí, kdy se vychází ze tříd a kde se dezinfikují lavice? Jak se budou děti chránit před případnou nákazou a jak velké riziko hrozí nejen ve škole, ale i pak mimo ni? A co když jsou učitelé zavření v karanténě? Jak bude vůbec vypadat vyučování? Zkrátka a dobře, řečeno slovy Adély Skoupé: Kde leží vhodná hranice opatrnosti?

Pandemické 1. září provází chaos a dětem i dospělým klade na ramena další mimořádnou nálož, jako by už jaro nepřineslo dost tíhy. Zbavit vás jí bohužel nedokážeme. Ale můžeme ve vašem zájmu aspoň klást otázky zodpovědným úředníkům, pátrat po odpovědích a pak pomoci radou nebo vysvětlením. Přesně jako to dělá Adélin precizní článek Zmatený návrat do škol. Dezinfikovat lavice o každé přestávce nemá smysl, omezit zpívání ano.

A koneckonců, letošní 1. září se týká nás všech, škola-neškola. Epidemická pravidla se opět mění, zato zmatek zůstává jako taková šibalská konstanta. Je pěkné, že aspoň na něco je spolehnutí. Ještě pěknější by bylo, kdybychom mohli spoléhat na něco jiného. Jestli máte stejně jako já pocit, že v rouškách a spol. plavete o trochu víc, než je záhodno, otevřete si užitečného průvodce Štěpána Vojtěcha (ta shoda příjmení je náhoda, prosím pěkně!). Dozvíte se tam, kam všude musíte s rouškou a že existují výjimky nejen v kam, ale i v kdo – zbystřit mohou například snoubenci. Tedy aspoň do doby, než se pravidla znovu přetočí jako svatí na orloji…

Co se vládních – nebo možná lépe řečeno úředních – reakcí na pandemii týče, osobně patřím spíš do smířlivějšího tábora. Zastávám názor, že někdy to jinudy než přes pokus-omyl jednoduše nejde. Snažím se myslet na okřídlené Po bitvě každý generálem, zachovat chladnou hlavu a srovnávat. Ostatně, jako redaktorka zaměřená na východní Asii sleduji covid už od doby, kdy se mu ještě říkalo wuchanský zápal plic, takže mám s čím. Kritici vlády u nás naštěstí zatím nemizí.

Ovšem i já mám svoje meze. A ty vcelku vystihl Jan Moláček ve svém komentáři ke koronavirové tabulce rizikového chování, který vládní Chytrá karanténa zjevně opsala od lékařské asociace v americkém Texasu. Pardon! – „inspirovala se“. Ta tabulka samotná je vlastně marginálie. Ale dění kolem ní symbolizuje přesně to, o čem píše Honza:

„Člověk by naivně čekal, že na den D, tedy na prvního září, si stát připraví nejen novou dávku rouškových povinností, ale taky něco, čím by tuhle nepříjemnost voličům aspoň trochu osladil. Dodal jim naději, že to nebude tak zlé, důvěru v to, že obtížná omezení nejsou jen zoufalým výstřelem do prázdna, že mají smysl, že experti jsou na svých místech a vědí, co dělají, že má stát vývoj pod kontrolou aspoň v té míře, v jaké ho pod kontrolou mít lze…“

A tady zjistíte, jak kauzu „tabulka“ vysvětluje ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

Tak ráda bych vám teď napsala, že dost bylo viru! Ale přece jen vám chci doporučit ještě jednu zprávu, která s pandemií trochu souvisí. Snad vás odškodní svou zajímavostí: týká se elektromobilů, konkrétně napjatě očekávaného modelu Enyaq od tuzemské Škody. Má Enyaq šanci uspět na koronavirem zpustošeném trhu? Kolik to bude stát? A proč o českém autě rozhodnou Němci a Číňané? Dozvíte se v článku Michala Tomeše.

Škoda Enyaq. Vizualizace: Škoda Auto

Mezitím se na britských ostrovech svádí bitva o BBC, jednu z nejrespektovanějších mediálních značek na světě. Jestli BBC zmizí, bude to velmi skličující zpráva pro veřejnoprávní média jako taková. Likvidační precedens. Jenže má takový kolos jako BBC šanci přežít v prostředí, kde ubývá peněz a přibývá tlaků? Dokáže to – a i kdyby ano, dovolí mu to? Zachrání BBC nový ředitel Tim Davie? Přímo v Londýně po tom pátral Ivan Kytka.

A že přímo v Bělorusku zase pátrala Petra Procházková, není už teď po Petřině bezpečném návratu žádným tajemstvím. Vrátila se s tím, v čem tradičně exceluje: s výtečnými reportážemi z krizové oblasti, strhujícími a skličujícími, a přesto se záblesky naděje. Stala se svědkem obřího, statisícového protestního pochodu v Minsku. Přihlížela srderyvnému pohřbu Mikity Kryucova, který byl zmizen a pak se zas objevil, oběšený na stromě. Navzdory nebezpečí mluvila s těmi, jejichž odpor Lukašenka pálí ještě víc než demonstrantů v Minsku: stávkujícími horníky ve městě Salihorsk, na něž diktátor poslal tajné z KGB.

Dnes si můžete přečíst o dost osobnější text. Petřin Běloruský deník, kde vypráví o tom, proč byla její práce v Bělorusku tak komplikovaná a riskantní. Jak dlouho a marně žádala o akreditaci na prezidentské volby. Jak si před odletem promazávala počítač. Jak se jí v Minsku podařilo projít přes letištní kontrolu a proč málem zázrakem prošla (a proč náš kolega, fotograf Gabriel Kuchta, takové štěstí neměl). Jak nebudit podezření, splynout.

A hlavně jak dokázat pomoci těm, kteří to zoufale potřebují. Jejich trápení zaznamenat, předat dál. Informovat. Protože – a nebyla by to Petra, být to jinak – i v tomto výsostně osobním textu se myslí především na ostatní.

Anželika Kuchtová, matka Mikity Kryucova, nevěří, že její syn spáchal sebevraždu. Foto: Deník N

A na závěr doporučení na jednu působivou kontemplaci: velký rozhovor s plzeňským biskupem Tomášem Holubem vedl Prokop Vodrážka. O posvátném a hlubinném, ale také o profánním – viz nedávné zvolení ekonomky Hany Lipovské do Rady České televize. Lipovskou nominovala Česká biskupská konference, ale podle Holuba radní svými výroky „pošlapává hodnoty solidarity“. Opravdu poutavý rozhovor, užitečný pro střízlivý pohled na dnešní katolickou církev v Česku.

Zítra v tištěném Deníku N:

  • Poslanci prchají do krajských voleb, kandiduje více než třetina zákonodárců
  • Šlachtovi celníci zapojili elitní vojáky do akce zbytečně, pašeráky sledovala i personalistka
  • Vrací do krajiny mokřady a meze, platí to z dotací. Dělám službu státu, popisuje jihomoravský zemědělec
  • Pašerácké tunely, kamiony, drony, vrtulníky a letadla na slovensko-ukrajinské hranici Schengenu
  • Budeme přepisovat učebnice? Lidé nejspíš osídlili Ameriku už před 33 000 lety
  • Kultura výmazu by mohla zlikvidovat kulturu jako takovou
  • Mladistvý střelec z Wisconsinu se stal hrdinou ultrapravé scény i zastánců držení zbraní
  • Skokovský deník: Jak jsme pomohli oživit poutní místo a našli meze dobrovolničení

Letem světem

„Wo š‘ Tchaj-wan-žen,“ prohlásil dnes Miloš Vystrčil v Tchaj-peji. „Jsem Tchajwanec.“ Narážka na slavný projev Johna F. Kennedyho v Západním Berlíně („Ich bin ein Berliner“) sklidila potlesk nejen na půdě tchajwanského parlamentu, kde ji předseda Senátu ČR – čerstvě dekorovaný čestnou medailí za diplomatické zásluhy – pronesl.

V Pekingu naopak Vystrčil sklízí nelibost za své „oportunistické kaskadérství, zlovolné činy a politické chuligánství“ – pokud jste ještě komentář stranického listu Global Times nečetli, tady je a stojí za to. Je důležité myslet na to, jak moc se pravý jazyk Komunistické strany Číny liší od vstřícné tváře, kterou nastavuje návštěvníkům z oficiálních ekonomických a politických delegací.

Aktuální dění kolem Vystrčilovy cesty na Tchaj-wan pro vás shrnují Jakub Zelenka a Lukáš Prchal v nejnovějším Studiu N pod taktovkou Filipa Titlbacha.

A když už jsme u Číny, pamatujme také na její roli v teď tolik skloňovaném Bělorusku. „Moskva ve své reakci na politické bouře může počítat s podporou Číny, která v Bělorusku rychle rozvíjí své vlastní zájmy,“ dočtete se v analýze Diplomatu.

U nás zatím roste zájem o službu v policejních řadách, informuje ČTK s odvoláním na ministra vnitra Hamáčka. Ale třeba v Praze nebo severních Čechách se mužů zákona pořád nedostává.

Jiný ministr mezitím začal promlouvat z karantény. Respektive hned dvojministr: šéfa dopravy + průmyslu a obchodu Karla Havlíčka uvrhl do izolace „člověk, který byl později trasován jako pozitivní“. Co myslíte, vstává se ve čtvrt na pět ráno i v karanténě?

Práce nad hlavu má i čínský šéfdiplomat Wang I, toho času na oficiální návštěvě Berlína. Ku Wangově smůle se navíc jeho německý protějšek Heiko Maas nepěkně vzpouzí. Nejenže nesouzní s Wangovou kritikou Miloše Vystrčila a Pekingu decentně vyčetl nemístný „nátlak“, ale navíc do Čínské lidové republiky kulantně šťouchl kvůli genocidě v Sin-ťiangu. „Velmi bychom ocenili,“ prohlásil Maas na společné tiskové konferenci s Wangem, „kdyby se Čína zabývala obavami, jež mezinárodní společenství vyjadřuje, a využila to jako příležitost, aby nezávislé pozorovací misi OSN povolila vstup do táborů…“

ČLR ovšem v uplynulých letech více než bohatě dokazuje, že má o řešení lidských práv na půdě OSN vlastní specifickou představu: lidská práva s čínskými rysy, „společenství sdíleného osudu lidstva“.

Ale ať nekončíme tak truchlivě: ikonický prezident Turkmenistánu Gurbangulij Berdimuhamedov opět dokázal, že je mužem na svém místě. Nejenže zvedá zlaté tyče za potlesku okouzlených podřízených, střílí lépe než James Bond a vládne rychlým vozům pevnou rukou, pod níž krotne i svět hudby od jímavých melodií až po úderný rap.

Dnes, prvního září, se znovu překonal a dokázal, že umí cestovat proti proudu času. Některé jistoty jsou neotřesitelné.

Notes

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější