Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Budeme přepisovat učebnice? Lidé nejspíš osídlili Ameriku už před 33 000 lety

Tak to pravděpodobně bylo: lidé přišli do Ameriky ze severu, z Beringie. Zdroj: Wikimedia Commons
Tak to pravděpodobně bylo: lidé přišli do Ameriky ze severu, z Beringie. Zdroj: Wikimedia Commons

První lidé moderního typu se při své cestě z Afriky vydali na Blízký a Střední východ, do Asie, Evropy a Austrálie. Jejich putování začalo před statisíci let a završilo se až v posledním tisíciletí – osídlením Polynésie ve dvanáctém století. Na rozdíl od Starého světa či Austrálie, které lidé úplně osídlili už před 50 až 70 000 lety, ale zůstával ten Nový dlouho vzdálený.

Donedávna se zdálo takřka jisté, že předkové dnešních indiánů dorazili do Ameriky zhruba až před 13 000 lety. Podle nových důkazů však lidé mohli osídlit Severní a Jižní Ameriku už před více než dvojnásobnou dobou. Co se s nimi ale stalo a proč máme z tohoto období tak málo dokladů?

Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, musíme se vydat po stopách prvních moderních lidí opouštějících naši společnou evoluční kolébku – Afriku. Starý svět naši předkové osídlili poměrně lehce. Na většinu míst došli suchou nohou. U řady ostrovů potom stačilo počkat. Čas od času totiž hladina moří klesala, takže i dříve nedostupné oblasti najednou spojovaly pevninské mosty. Tento fenomén můžeme přičíst na vrub dobám ledovým, při kterých podstatná část vody na Zemi zamrzá ve formě ledovců. Ve zbylých případech si dávní lidé mohli vypomoct jednoduchými plavidly – podobným způsobem se ostatně před asi 65 000 lety dostali i do Austrálie.

Nejtěžší kontinent

Amerika, kterou od ostatních kontinentů oddělují masy oceánu, však odpradávna představovala větší výzvu. Jediná věc, kterou dnes víme s jistotou, je, že Nový svět původně osídlili obyvatelé severovýchodní Asie. Pokud do Ameriky dopluli i zástupci jiných etnik – například evropští lovci a sběrači, nebo Polynésané – a zanechali zde své potomky, bylo to maximálně pár jednotlivců. Tomu nasvědčuje kromě genetických a antropologických dokladů i fakt, že se Asie ve svém severovýchodním cípu jako jediný kontinent Americe alespoň trochu přibližuje. I tak ale oba kontinenty dělí více než osmdesátikilometrový Beringův průliv plný ledové vody.

Klíčem k osídlení Ameriky patrně bylo, že se Beringův průliv periodicky uzavírá spolu s poklesem hladin oceánů v dobách ledových. Pro celou dnes ponořenou oblast se vžil název Beringie. Kvůli výrazně severní poloze těchto končin zde však v dobách ledových panují extrémní podmínky. Leckoho možná překvapí, že v samotné Beringii i v dobách ledových rostly lesy, žila zvěř a lidé zde dokázali dlouhodobě přežít. Na jihovýchod, směrem do pevninské Ameriky, se ale rozprostíraly takřka neprostupné hradby ledovců.

Kontinentální ledovce pokrývaly v dobách ledových podstatnou část Severní Ameriky. Ze severovýchodu postupoval směrem na jih a na západ masivní Laurentinský příkrov, zatímco se mu v ústrety z oblasti dnešních Skalistých hor blížil Kordillerský ledovec. Možná ale mezi oběma ledovci v některých obdobích zůstával úzký koridor, kterým mohla zvířata, ale také lidé, migrovat ze severu na jih.

Právě to je základem asi nejrozšířenější teorie o kolonizaci Severní Ameriky. Podle ní prošli tímto průchodem na sklonku poslední doby ledové lovci velké zvěře a následně se rozprchli po celé dosud neobsazené kontinentální mase. Dobovou, tzv. cloviskou, kulturu s charakteristickými kamennými nástroji dodnes řada badatelů považuje za nejstarší kulturní tradici v Americe. Teprve později se cloviská kultura měla rozštěpit na mnoho dalších dceřiných tradic. Mírnou modifikací tohoto konceptu je myšlenka, že se v podobné době, asi před 13 000 lety, mohli lidé šířit i z ostrova na ostrov podél západního pobřeží Severní Ameriky.

Co když ale všechno bylo trochu jinak?

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Věda

V tomto okamžiku nejčtenější