Zeman je utajeným hrdinou přátelství s Tchaj-wanem. Bez jeho přispění by se možná ani neletělo
Glosa Jakuba Zelenky: Nikdo z politiků neudělal pro česko-tchajwanské přátelství tolik jako prezident Miloš Zeman. I když si to nejspíše nepřál. Kroky Hradu pomohly aktivizovat politickou opozici a sjednotit ji na doposud okrajovém zahraničním tématu. Prezident nemusel mávat vlajkou Tchaj-wanu či obdivovat luskouna jako pražský primátor. Stačilo jen vzbudit v části společnosti dojem, že je více mluvčím rudého Pekingu než garantem hodnot sebevědomého a demokratického státu.
Debata o cestě šéfa senátu na Tchaj-wan začala racionálně. Zesnulý Jaroslav Kubera v rámci ekonomické diplomacie začal zkoumat trhy jihovýchodní Asie. Všiml si, že kromě Číny existují i další státy, které v Česku investovaly desítky miliard a díky otevřenému trhu tam i snadněji mohou proniknout tuzemské firmy. Tchaj-wan se za Japonsko a Jižní Koreu řadil na třetí místo z regionu a předběhl i obří Čínu.
Hrad nicméně toto úsilí neviděl podobně, přestože právě byznysem a investicemi obhajoval své přátelské objetí s totalitním Pekingem. Koneckonců sám prezident Miloš Zeman přímo vybízel české diplomaty i politiky, aby otevírali dveře skrze ekonomickou diplomacii. Teď se to však nehodilo, ta drobná část ekonomického úspěchu z rozmrazení vztahů s Čínou se mohla dotknout firem a lidí blízkých prezidentovi. Například portfolia v hodnotě desítek miliard spravované