Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: Koronavirus požírá české školství a injekci proti chřipce chcete, i když to ještě nevíte

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Karanténní opatření mohou zablokovat školy dřív, než si uvědomíme, že školní rok začal. Monogamie je problematická koncepce. Běloruští horníci dál vzdorují režimu. Děti, které doma nemají počítač, mají nejen smůlu, ale hendikep na celý život. Japonský premiér Abe podal demisi.

Příští týden začne školní rok, jenže ne všude. Neotevře například jedna ze dvou základních škol v pětitisícových středočeských Pečkách. Proč? Protože celý učitelský sbor je v karanténě. Kromě školství dnes píšeme o Bělorusku, o Tchaj-wanu, o demisi japonského premiéra a samozřejmě pořád o tom xxx (autocenzurováno) viru. A také máme několik vynikajících dlouhých analyticko-úvahových článků jako dělaných na víkend. Dnešní Deník N pro vás shrne Petr Koubský.

Začnu svým vlastním článkem, ať ho mám za sebou. V prosinci, ale možná už o něco dřív nás nevyhnutelně čeká souběh každoroční chřipkové sezony s covidem. Pokusil jsem se jednak odhadnout, jak taková dvojitá epidemie může vypadat (hloupé je, že obě nemoci mají úplně stejné příznaky), jednak poradit, zda se máte proti chřipce dát očkovat. Já sám to určitě udělám, pokud pro mě zbude vakcína, až budou očkováni ti, kteří to potřebují naléhavěji. (Rád jsem dodatečně zjistil, že kolegové v New York Times jsou stejného názoru.)

Ve výše zmíněných Pečkách bydlí naše kolegyně Petra Procházková (a občas o svém městěo jeho okolí skvěle píše), ta však měla teď práci jinde – konkrétně v Bělorusku. Dnes si můžete přečíst její reportáž z prostředí stávkujících horníků. „Salihorsk je město turisty právem opomíjené,“ zní jedna z prvních vět, která vás uvede do prostředí. Rozhovory s místními lidmi, jejich subjektivní pohledy, to vše výtečně napsané, vám dají skutečný vhled do běloruské reality těchto dnů. Rozhodně nepřehlédněte.

Zavřená škola v Pečkách vypadá z celostátního pohledu jako banalita – a taky by to banalita byla, kdyby nešlo o velice jasné znamení, jak může školní rok 2020/21 vypadat. Děti v Pečkách nejméně týden nebude mít kdo učit, učitelé jsou v karanténě. „Na tuto situaci nikdo moc připravený nebyl,“ říká ředitel školy v článku, který napsali Adéla Skoupá a Štěpán Vojtěch. Situací, na které nikdo moc připravený není, nás všechny na podzim čeká až až.

Problém, o němž se v souvislosti se školstvím a koronavirem raději příliš nemluví, spočívá v sociálních rozdílech. Výuka na dálku je problematická v mnoha ohledech (viz například nedávný rozhovor s učitelem Danielem Pražákem), ale její největší háček je v tom, že je v podstatě podmíněna středostavovskou životní úrovní. Když nemáte doma počítač a internet, které by dítě mohlo používat, nemáte ani vyučování. To je problém pro školu, ale hlavně pro rodinu a děti. Prohloubí se teď u nás nerovnosti ve vzdělání? Adéla Skoupá to zjišťovala na několika místech – například v romském středisku Drom v Brně – a v hovoru s několika vysoce kvalifikovanými lidmi. Odpovědi nejsou příliš povzbudivé.

Školství je epidemií tvrdě postiženo, ale není samo. Hlavní průmyslové odvětví Česka – výroba automobilů a dílů pro ně – bojuje jak s poklesem odbytu, tak, na první pohled paradoxně, s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Automobilky postihl vynucený odchod cizinců, kteří v nich pracovali, ale ani to není celý příběh. Chcete-li o situaci v Kolíně a Mladé Boleslavi vědět všechno potřebné, přečtěte si článek Michala Tomeše.

Důchodci dostanou v prosinci jednorázově pět tisíc korun navíc, rozhodla o tom vláda. Část opozice je proti a argumentuje, že by se peníze daly rozdělit spravedlivěji, případně že se touto operací stát zbytečně zadlužuje. Premiér Babiš a vicepremiér Hamáček svůj krok hájí, prý nejde o populismus, tím méně o předvolební „korupci“. Další podrobnosti zjistila a sepsala Hana Mazancová.

Volbami žijí také Spojené státy. Donald Trump formálně přijal republikánskou nominaci a při té příležitosti (nikoli poprvé) vysvětlil občanům, co všechno špatného se jim přihodí, zvítězí-li jeho oponent Joe Biden. (Podstatně střízlivěji promluvila na sjezdu republikánů Trumpova manželka Melania.) V Americe ovšem pokračují sociální a rasové nepokoje, covid si tam vybírá mnohem více obětí než u nás a nyní se přidal hurikán Laura. (Další očekávaná katastrofa, meteorit, který měl dopadnout právě kolem volebního dne, se naštěstí konat nebude.) Na talíři toho tak má hodně Trump, Biden i kterýkoli průměrný Američan. Více čtěte v článku Kirilla Ščeblykina.

Velká Británie si nás škrtla ze seznamu bezpečných zemí. Není to tak dávno, kdy jsme my zděšeně sledovali rozsah covidové epidemie za Kanálem, teď se karta obrátila a Britové si dávají pozor na nás. Nelíbí se jim, jak rychle v Česku přibývá pozitivně testovaných. To představuje problém pro desetitisíce lidí, kteří žijí jednou nohou ve Spojeném království a druhou v Česku. Článek Ivana Kytky rozebírá situaci zeširoka, upozorňuje například, že vládní karanténní opatření jsou v Británii široce kritizována jako pokrytecká – zároveň přísná i neúčinná.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil odlétá na Tchaj-wan, čímž podráždil mnoho lidí, zejména – nepřekvapivě – vládu Čínské lidové republiky. Do jaké míry je historická jednota Tchaj-wanu a Číny realitou a do jaké mýtem? Překvapivá fakta sděluje a historií regionu poutavě provází ve svém textu Vladimír Baar.

Práce je ctnost. Tvrdá práce je větší ctnost. Tak to máme zafixováno, tak se to oficiálně říkalo za časů komunistického režimu a tak to platí dodnes. Manažeři a politici se jeden před druhým vytahují, kdo méně spí. Není ale náš kult práce nesmyslný a škodlivý? Přiznám se, že mě tahle otázka vyvedla z míry. Klade ji Martin Babička v obsáhlém eseji, kde mimo jiné cituje Karla Čapka: „Zahálet není ani odpočívat. Kdo odpočívá, dělá něco užitečného: připravuje příští práci. Zahálka je bez vztahu k jakékoliv minulé a budoucí práci; nemá následků a nečeká na nic.“ Čapka mám načteného důkladně (byť často bez potěšení, spíš jako tvrdou práci), ale na tenhle citát si nevzpomínám. Co když, napadá mě, jsem ho vždycky četl ve stavu přepracování, a tím pádem mi v hlavě nic nezůstalo? Babičkův článek si rozhodně přečtěte. Nechte si ho na lenošivou chvilku o víkendu.

Dvě stě dánských neboli sedm set českých korun za procházku mezi ovcemi, taková je zkušenost, k níž přišla Albína Mrázová na Faerských ostrovech. Místní lidé zpoplatňují turistické stezky. Je to výstřednost, nebo trend? Chtěli byste taková pravidla u nás? Pomohla by něčemu?

Vysílá Studio N: v dnešním podcastu hovoří Honza Vojtko o monogamii (a jejích nedostatcích) s psychologem Jiřím Procházkou. Neodvažuji se komentovat.

Velká a překvapivá zpráva na poslední chvíli: na svou funkci rezignoval japonský ministerský předseda Šinzó Abe. Důvody jsou jak politické, tak osobní – je vážně nemocen. Jeho životní a politickou dráhu brilantně shrnula Magdalena Slezáková.

Několik maličkostí odjinud

Americká CDC změnila pravidla pro testování na koronavirus. Kdo nemá příznaky, testován nebude, byť by byl v kontaktu s nakaženými. Dá se tedy čekat, že neradostná americká čísla záhy klesnou na přijatelnější hodnoty. Příčinou prý není nedostatek testovacích souprav ani pracovníků na vyhodnocování. V době, kdy se o změně rozhodovalo, byl Anthony Fauci, americký „šéf přes koronavirus“, v narkóze na operačním stole. Změnu kritizuje, ale nic proti ní dělat nebude. Nemá to pointu, jen stojí za připomenutí, že celosvětová soutěž o nejhloupější chování tváří v tvář viru je velice vyrovnaná.

Filmové recenze Františka Fuky jsou spolehlivé hodně nebo málo podle toho, zda jde o žánr, který Fukovi sedí a kterému rozumí. Nolanův film Tenet spadá mezi ty, kde bych nelítostnému kritikovi věřil. Jeho recenze je dobrým doplňkem k té, kterou před pár dny napsal kolega Ivan Adamovič. Doporučení těchto dvou je pro mne jasnou výzvou, že to musím vidět.

Šéf Amazonu Jeff Bezos má 200 miliard dolarů. (Hypoteticky, protože v akciích.) Vždy mě fascinoval anglický výraz pro osobní jmění: „he is worth…“, tedy „má hodnotu“. Jistěže je naivní z takových jazykových maličkostí soudit na povahu, priority a podobně. Jenže člověku to přesto nedá. Stejně jako třeba skutečnost, že když chcete v angličtině mluvit o škodolibosti, musíte si to slovo půjčit z němčiny (Schadenfreude), kdežto my máme svoje (z té němčiny pečlivě přeložené).

Podle čeho poznáte, jestli jste kretén, nebo ne? Titulek článku ne serveru Lifehacker („asshole“ překládám pro tento účel jako „kretén“, jiným návrhům se nebráním) vypadá lákavě, obsah bohužel zklamal. Máte se zamyslet, jestli odhazujete volně odpadky, jestli se cpete do vlaku dřív, než ostatní vystoupí, a jestli uklízíte po svém psovi. To není, řekl bych, zas tak vysoká laťka. (Já myslím, že dnešní kretén se nejlépe pozná podle toho, že „má pravdu“. Má ve smyslu „vlastnit“. Ale to by bylo dlouhé vyprávění, ostatně, sám si tím nejsem jist, protože kdybych byl, upadl bych do začarovaného kruhu, v němž jsem se dost možná ocitl tak jako tak… víte co? Zůstaňme u těch odpadků.)

Kolonie bakterií přežila tři roky ve volném vesmíru. Je to mimořádně zajímavá zpráva, v mnoha ohledech dost špatná.

A citát závěrem

Demokracie vždy byla a je hlučná a skřípavá, ale když dodržujete její pravidla, vede nakonec ke konsenzu. Moderní debata k němu nevede. Ta naopak v některých lidech vyvolává touhu násilím umlčet ostatní.
– Anne Applebaum: Soumrak demokracie: Selhání politiky a rozchody přátel

Notes

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější