Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Při nominaci Lipovské jsem udělal chybu. Církvi ujel vlak, velkou část mladých nezajímá, říká biskup Holub

Biskup Tomáš Holub. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Biskup Tomáš Holub. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Plzeňský biskup Tomáš Holub se nedávno veřejně ohradil proti slovům radní České televize Hany Lipovské. Nelíbilo se mu, že nazvala zakladatele Evropské unie povýšenými elitáři, kteří pohrdají člověkem. Lipovskou přitom do Rady ČT nominovala Česká biskupská konference (ČBK) i díky jeho hlasu. „Vnímám to tak, že Lipovská pošlapává hodnoty společného postupu a solidarity v rámci Evropy,“ říká Holub v rozhovoru, v němž se vyjadřuje také ke vztahu církve a moci nebo k přístupu kardinála Dominika Duky.

V období epidemií či katastrof se lidé obvykle více upírají k víře. Dělo se to i během pandemie koronaviru?

Současný svět je výrazně ovlivněn tím, že musíme věci zvládnout vlastními silami. Krize nebyla tak silná, aby naše vlastní síly byly konfrontovány s tím, že situaci nezvládáme.

Církevní představitelé mluvili o koronavirové krizi jako o unikátní příležitosti zpomalit a zamyslet se nad životem a jeho hodnotami. Jenže po karanténě jako by se vše vrátilo rychle k normálu.

Dramatická situace v Česku trvala relativně krátce a nebyla spojená s ohrožením života. Vedlo to ke zpomalení a přemýšlení. Jenže síla stylu života, který vedeme, je taková, že jsme se velmi rychle vrátili k tomu, že hlavním kritériem je ekonomický profit. Ve chvíli, kdy se díváme na svět pouze skrze ekonomiku, není prostor pro jiné pohledy.

Neměli jsme se tedy po skončení první fáze tolik zaměřovat na ekonomiku?

Když se společnost řídí skutečně jen ekonomikou, je ohrožena podstata smyslu života a zcela jasně je ohrožena i demokracie. Byla tu šance vidět věci jinak. Nestalo se tak, společnost se většinově vrátila k tomu, že základním kritériem je ekonomika.

Věnujete se křesťanské etice. Mnoho ekonomů v souvislosti s pandemií uvažovalo i o ceně lidského života. Jak se dá z vašeho pohledu na toto nahlížet?

Z pohledu křesťanské etiky je každý lidský život hodnotou základní. Absolutní je pak v rovině náboženské, kdy nekončí smrtí. Já chápu, že ekonomika musí počítat věci a musí vypočítávat ekvivalenty k lidskému životu. Je to ale hrozně úzký pohled, jak se na svět dívat. Když na svět nebudeme nahlížet jinak, uvidíme ho jen skrze velmi úzkou škvíru.

Co nám to ubírá?

Schopnost milovat, schopnost odpouštět, schopnost mít naději. Zkrátka žít život s jeho úžasnou hodnotou.

Křesťanství není o chození do kostela. Je o tom, jestli vyznáváte hodnoty, které váš život nasměřují k tomu, že jej povedete v lásce a naději. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Co jste si z koronavirové krize odnesl vy?

Ukázalo se, že pro mnoho věřících je víra spojena s nějakými zcela striktními rituály, a když nejsou možné, celý rozměr víry se ztrácí. Byla to sebereflexe, která ukazuje křehkost, slabost a možná i povrchnost celé víry.

Jinými slovy, v neděli byly zavřené kostely a věřící nevěděli, co si počít?

Jak správně říká Tomáš Halík, základní kritérium křesťanů v prvotní době bylo: „Pohleďte, jak se milují.“ V tuto chvíli jako kdybychom se dostali do úzkého pohledu: „Pohleďte, jak chodí do kostela.“ Křesťanství není o chození do kostela. Je o tom, jestli vyznáváte hodnoty, které váš život nasměřují k tomu, že ho povedete v lásce a naději. Kostel je jen prostředkem. Ukázalo se, jak lehce může při praktikování víry dojít k záměně mezi prostředkem a cílem.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Podobně mluvil i papež František, který během pandemie vyzval k tomu, aby se lidé zamysleli nad podstatou náboženství a zkusili založit svůj vztah k Bohu na individuální, niternější zbožnosti.

Musíme se ptát, jaké místo mají v katolické církvi svátosti a jakým způsobem je vnímáme při snaze o plnost života. Církev nesmí představovat jen předpisy, které nalinkují svět. Církev musí být styčným bodem mezi člověkem a Bohem.

Může tato krize církev posunout?

Pro církev je to docela zásadní impulz na cestě, o které od svého nástupu mluví papež František. Musíme se ptát, jak má být církev v novém prostředí 21. století autentická, a zároveň reálně počítat s živým Bohem.

Mladé nezajímáme a můžeme si za to sami

Je to téma, které církev řeší od Františkova nástupu. Papež říká i to, že je potřeba naslouchat mladým lidem, protože se od nich můžeme dozvědět něco, co nevíme. Není to tak, že církvi u mládeže, jak bych to řekl…

… ujíždí vlak. Církev si musí poctivě říct, že velkou část mládeže vůbec nezajímá. Dokonce část mladých lidí obtěžuje. A můžeme si za to svým způsobem

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Náboženství

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější