Před čtyřiceti lety polští dělníci poprvé pokořili komunistický režim. Souboj o jejich odkaz stále pokračuje
V gdaňských loděnicích vzniklo před čtyřiceti lety hnutí, jež notně přispělo k porážce komunismu. Zároveň ale není vůbec jisté, jestli opravdu zvítězilo.
Byl to opravdu historicky zlomový okamžik. Předák Nezávislého samosprávného odborového svazu Solidarita Lech Wałęsa podepsal 31. srpna 1980 v gdaňské Leninově loděnici obrovským perem s portrétem „polského“ papeže Jana Pavla II. dohodu, kterou jeho nezávislé odbory dojednaly s představiteli komunistické moci. Místopředseda polské vlády Mieczysław Jagielski, jemuž se dostalo – v optice režimu – pochybné cti signovat za polský komunistický stát dokument, jenž mimo jiné uznával právo nezávislých odborů na legální existenci, mohl jenom bezmocně skřípat zuby. A perem na papíře.
Poprvé v dějinách musel komunistický režim přistoupit na dohodu uzavřenou s vlastní společností, jež se dokázala samostatně zorganizovat do čerstvě zrozeného nezávislého odborového sdružení. V době jejího podpisu čítalo zhruba tři miliony členů, na jaře 1981 pak dokonce deset milionů.
Stát, v němž dle oficiální ideologie vládl svazek rolníků, dělníků a tzv. pracující inteligence, se musel sklonit před svobodně zformovanou organizací, jejíž síla spočívala právě ve spolupráci uvedených sociálních skupin. Reálně se projevila v dlouhé letní okupační stávce, která původně reagovala na
