Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Deník z cest: O velkých očích a frontě na banány

Slibuji si, že když to jen trochu půjde, tak si svoje šílené nápady na změnu životního stylu zkusím i příště. Foto: Jan Halm
Slibuji si, že když to jen trochu půjde, tak si svoje šílené nápady na změnu životního stylu zkusím i příště. Foto: Jan Halm

„Lásko, doufám že tě na stáří nenapadne pořídit si organickou zahradu!“ volá na mě dost podrážděný přítel. Je osm ráno a my už hodinu stojíme na smradlavém bramborovém políčku, ze kterého vybíráme bio-organic brambory. Oba jsme zpocení jako selata, okusuje nás všelijaký hmyz (ovádi nejvíc) a nemůžeme se dočkat vytoužené desáté hodiny a snídaně.

Vždycky jsem chtěla mít zahradu!

Čím jsem starší, tím víc si to přeji a teď už dokonce i plánuji. Úplně to vidím. Ráno vstanu a vyběhnu rosou zalitou travou nasbírat jablka na snídani. Odpoledne budu zavařovat, připravovat sirupy, sem tam ze zahrady utrhnu nějaký odkvetlý květ a večer si sednu k seriálu a budu louskat ořechy. Rodina se bude usmívat, vše, co jsem vypěstovala, jim bude chutnat, a sluníčko bude svítit.

V Rakousku u Martina a Andrey, kteří přesně takhle žijí, jsem zjistila, že dojít idylky není vůbec žádná legrace. Být potravinově soběstačný vyžaduje celkem velký pozemek a celkem velký pozemek vyžaduje spoustu úmorné práce a lopotění. Brambory strašně smrdí a já dělám vše proto, abych udržela žaludek na svém místě. Nad spadanými jablky poletují čtyři sršně a to je skupinka dost velká na to, abych propadla panice a utekla. Kolem spadaných švestek se povalují

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Deník z cest

Česko, Komentáře, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější