Nolanův thriller Tenet vás chytí do tenat vydařené filmové exhibice
Christopher Nolan natočil třetí díl volné trilogie, která zkoumá plynutí času. Produkčně i divácky náročný film se postupem děje odmění množstvím „aha“ momentů. (Recenze obsahuje pouze mírné spoilery.)
Veličina času je pro film zcela klíčová. Film je rozpohybovaný obraz a čas je s pohybem pevně propojený. Samotný filmový pás jako by byl zhmotněním naší představy o proudu času a jeho konstantního pohybu, převíjení vpřed. Jak ale všichni víme, čas se může také zpomalit, až zastavit. A všichni jsme snili o tom, kdyby se mohl čas také dát vrátit, ale toho triku docílili až filmaři, kteří téměř hned po vzniku filmu objevili kouzlo filmového pásu puštěného pozpátku.
Pokud se nějaký filmař věnuje hlouběji plynutí času, automaticky zkoumá samotnou podstatu kinematografie. Nolan doslova zazářil filmem Memento, jehož hrdinovi chybí dlouhodobá paměť, pamatuje si pouze několik posledních minut. Když se takto postižený člověk dostane do rukou manipulátorovi, je zaděláno na malér. Ale když si s tématem pohraje inteligentní filmař, který vypráví příběh z pohledu postiženého, takže ve stejné nevýhodě je i sám divák, může vzniknout arcidílo.
Dalším vkročením do řeky času byl megahit Počátek. Tady Nolan, který je jako u většiny svých děl i autorem scénáře, využívá různé rychlosti plynutí času. Jak se hrdinové noří do mysli a nevědomí jiných postav, mění se i tempo plynutí času, kolem čehož je možné vykroužit napínavé drama.
Tenet jde v těchto experimentech ještě dál. Zkoumá, jestli je možné vytvořit
