Kult práce se proměnil ve skutečnost
Esej Martina Babičky: I když se kult práce může na první pohled zdát jako něco typického pro minulý režim – od prakticky povinných oslav svátků práce přes povinnost pracovat po vzývání údernictví –, polistopadová společnost práci fetišizuje také.
Současný kult práce, který posuzuje člověka podle jeho výkonnosti, má kořeny v 90. letech. Právě česká transformace byla dobou, v níž se vyjednávala nová podoba společnosti, její hodnoty a étos. Snaha o rychlý útěk od státního socialismu ale paradoxně vedla k upevnění mnoha jeho charakteristik, včetně kultu práce, užitečnosti a produktivity.
Až polistopadová doba proměnila normalizační kult práce ve skutečnost. Před rokem 1989 se produktivita oslavovala spíše v ideologických promluvách. Oslava práce kontrastovala s rozvolněným životním tempem většiny lidí. Ke konci 80. let se v Československu již běžně mluvilo o nedostatečném pracovním nasazení a nutnosti ekonomiku „zrychlit“ úsilím každého jednotlivce. K tomu skutečně došlo až po roce 1989, kdy se pracovitost stala kýženou vlastností na nově vznikajícím svobodném trhu.
Z této doby pochází i naše dnešní značně okleštěné chápání svobody, které neřeší, do jaké míry může člověk volně nakládat se svým časem. Utopii lenošení zatrhla nejpozději normalizace svým důrazem na práci oproti snahám marxistických humanistů v 60. letech, kteří snili o světě, kde práci za lidi dělají stroje. Polistopadový vývoj nás od splnění tohoto snu ale oddálil ještě víc.
Nešlo ovšem o specifický český jev, víra v osvobození od práce nebyla v devadesátých letech silná ani na Západě. Koncept života bez práce přitom zná lidstvo odnepaměti, i když byl historicky výsadou hrstky privilegovaných.
V širším pojetí dlouho šlo o ideál zcela nesplnitelný z prostého důvodu – zajištění základní obživy vyžadovalo čas a energii většiny společnosti. Vše se ale začalo měnit se
