Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Vrací zkostnatělé krajině životně důležité orgány. Zemědělec si postavil živnost na mezích a mokřadech

Petr Marada za svá opatření v okolí Šardic vyhrál už řadu ocenění na státní i mezinárodní úrovni. Nejnovější a nejvýznamnější z nich je úspěch v European Network for Rural Development v oblasti adaptace na změnu klimatu. Foto: Jan Halm
Petr Marada za svá opatření v okolí Šardic vyhrál už řadu ocenění na státní i mezinárodní úrovni. Nejnovější a nejvýznamnější z nich je úspěch v European Network for Rural Development v oblasti adaptace na změnu klimatu. Foto: Jan Halm

Petr Marada ukazuje, že jde dělat zemědělství i jinak než tradiční cestou osevu a sklizně. Místo pšenice nebo kukuřice sklízí píci, ovoce a prestižní česká i zahraniční ocenění. „Oslovil jsem všechny v okolí. Nikdo to nechtěl řešit, tak jsem se rozhodl, že to budu dělat já,“ vysvětluje zemědělský inženýr, proč začal v jihomoravských Šardicích měnit okolí. Na budování přírodě blízkých opatření si postavil podnikání. Okolní zemědělci si i přes původní nevoli začínají zvykat.

„V roce 2007 tu bylo jednolité pole a v krajině žádná voda. Šardice byly tělo, ze kterého odpadly všechny svaly i tkáně a zbyly jen kosti,“ popisuje nad starými fotkami svérázný inženýr stav rodné krajiny, do které se po letech vrátil. Okolní zemědělská půda trpěla, stejně jako jinde na jižní Moravě, suchem, erozí, kontaminací či ubývající biodiverzitou.

Největší problém byl ovšem s vodou, což je dlouhodobý trend, který potvrzují i poslední výzkumy z ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. Na Hodonínsku, kde se Šardice nacházejí, od roku 1840 zmizelo 20 % porostů převážně z vysychajících říčních niv a dříve zamokřených luk. S tím se částečně ztratila i schopnost krajiny nasáknout vodu a zadržet ji.

Petr Marada oslovil myslivce, zemědělce i obec, jestli s tím nechtějí něco dělat – nechtěli. „Chtěl jsem do té pouště v okolí dostat život. Pestrá a atraktivní krajina byla významná pro to, abych zde mohl spolu se svou rodinou bydlet. Proto jsem se do toho v roce 2007 pustil. Koupil jsem první pozemky a uprostřed nich vysázel stromy,“ vysvětluje, jak to všechno začalo.

Před tím si ještě nastudoval dostupné strategie ministerstva zemědělství, možnosti financování a začal tvořit. K získání vhodných pozemkům mu pomohly i probíhající lokální komplexní pozemkové úpravy – proces, kdy se ve veřejném zájmu dělí nebo scelují pole či remízky, aby krajina lépe fungovala a sloužila.

Část půdy získal od příbuzných, část polí odkoupil od jiných vlastníků, část si pronajal od okolních obcí. Dohromady spravuje 70 hektarů rozesetých v malých střípcích ve zvlněné kyjovské krajině. Přetvořil je zčásti ze svého, většinu ale pokryly dotace. „Odpovídám na poptávku státu. Úpravou krajiny pro něj dělám službu,“ vysvětluje Marada.

Ač jsou jeho remízky či mokřady vklíněny mezi lány cizích polí, ke svým pozemkům a okolní krajině od začátku přistupuje jako k funkčnímu celku. „Je potřeba přírodu a krajinu vnímat jako lidské tělo. Nestačí, že funguje pokožka. Vy potřebujete, aby fungovaly životně důležité orgány,“ vysvětluje.

Petr Marada vystudoval na Provozně ekonomické a Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně zemědělskou techniku a mechanizaci, nyní působí na Ústavu zemědělské, potravinářské a environmentální techniky jako akademický pracovník – přednáší o environmentálních technikách, zemědělském poradenském systému a technických environmentálních normách. Je akreditován ministerstvem zemědělství jako poradce v oblasti zemědělství, ochrany přírody a krajiny a péči o půdu. Současně je předsedou Komise pro ekologii Českomoravské myslivecké jednoty a vlastní demonstrační ekofarmu. Když začal v roce 2007 na pozemcích podnikat, o adaptaci na klimatickou změnu a sucho se ještě tak intenzivně nehovořilo. Spravuje 28 ha extenzivních sadů, 22 ha orné půdy, 6 ha zalesněné půdy a 14 ha krajinotvorných prvků.

Nejprve vybudoval mokřad, který – jak s oblibou říká – funguje jako srdce celého okolí. Přívalové srážky do něj stečou a zastaví se v něm, voda se vsákne do hlubších vrstev a z nich se vrátí do okolí. Na osmi hektarech kolem něj vysázel sad, který po celé léto plodí ovoce. „Ochutnejte ty meruňky. Z každého stromu chutnají trochu jinak,“ vypráví zemědělec, zatímco prochází od jednoho stromu ke druhému a trhá z nich šťavnaté plody. Díky přirozené obraně původních odrůd a také predátorům, kteří žijí v okolí mokřadu, navíc ani nepotřebuje stromy stříkat proti škůdcům.

„Krajina nemá krevní, ale vodní řečiště. Našel jsem si místo, kde jsme vybudovali mokřad, a to je srdce. Voda, která dřív proletěla, se teď zastaví v nádrži, která se naplní vodou a pak se vrací do okolí,“ vysvětluje základní myšlenku svého hospodářství Marada. Foto: archiv Petra Marady

Srdce krajiny ale samo o sobě nestačí. Na strategické pozemky mezi lány Marada vrátil meze, takzvané biokoridory, biopásy, průlehy a další krajinotvorné prvky. Ty označuje za ledviny celého organismu. Voda, která za deštivých dnů napadne, se v travním porostu lépe rozprostře, vyčistí, a hlavně se zpomalí její odtok. „Meze mají za úkol zpomalit vodu, umožnit rozliv a její daleko lepší zasáknutí. Bez nich voda nabere na síle a unáší z pole všechno pryč,“ doplňuje Marada.

Oáza v poušti

Ze sadu s mokřadem se přesouváme do jiné části Šardic. Na dříve intenzivně obhospodařované a melioracemi prošpikované půdě vybudoval mokřadní ekosystém, ve kterém se drží voda i při velkém suchu. V soustavě osmi různě velikých tůní žijí žáby, hadi, brouci, ještěrky, ryby, vážky a jiný hmyz a zalétají sem ptáci. „Koukněte, jsme v Šardicích, kde není vůbec žádná voda, a tady můžete relaxovat přímo u vody. To jsou ta adaptační opatření, o kterých se pořád mluví,“ ukazuje Marada, který na přetvoření pozemku o ploše 1,5 hektaru dostal dotaci 2,7 milionu od ministerstva životního prostředí.

Ani jemu se ale problémy s nedostatkem vody nevyhýbají. „To rozpraskání je známka sucha, takzvané desertifikace. Půda je čím dál víc vyschlá,“ ukazuje Marada na zatravněnou zemi pod ovocnými stromy. „Tady chybí 800 litrů vody na metr čtvereční, přestože nedávno vydatně pršelo. Stále ale chodíme po poli, které strádá,“ krčí zemědělec rameny. Pohled do okolí mu dává za pravdu: na okolních polích už je sklizeno, zůstala jen těžkými stroji utužená a prašná půda. Maradův pozemek proto působí jako oáza. Systém mokřadů i přes dlouhodobé sucho a vedro žije svým vlastním životem.

Někdo říká Maradovým opatřením plevel, pro jiného jsou lék na lokální sucho. Na sousedním poli je nedávno sklizená řepka. Foto: Jan Halm

Ze všech jeho opatření a obnoveného vodního režimu krajiny profitují i okolní zemědělci. Část z nich ho ale podle jeho slov nevnímá pozitivně, protože jen zapleveluje krajinu, a tím znehodnocuje výnos z jejich plodin.

S tím souhlasí i Ladislav Cápek, který hospodaří na sousedních polích. „Není problém s tím, že by se sklizeň nedala probrat, ale plevele se každý rok šíří víc a víc a vy s tím musíte bojovat. Především mi ale vadí, že stát podporuje drobná opatření, ale už nedá zemědělcům peníze na důležité problémy, jako jsou hraboši,“ popisuje zemědělec.

Jiný soused ale vysvětluje, že roznášení planě rostoucích rostlin na okolní pole nevzešlo z Maradova popudu. „On by to třeba i pokosil, ale podmínky dotačních titulů jsou nastavené tak, že se tráva nesmí kosit do určitého data, než vysemení. Jestli se někdo rozčiluje, že se plevelí, tak za to nemůže Marada, ale státem nastavené mantinely,“ brání ho ekologický zemědělec Marek Gregorovič.

Že měli okolní zemědělci s Maradovými aktivitami problém, potvrzuje i starosta sousedních Nenkovic Petr Zálešák. „Co se týká ostatních zemědělců, ano, mají s naším přístupem problém, ale zdá se, že už si zvykají,“ komentuje současnou situaci.

Marada nespravuje jeden ucelený kus půdy, jeho pozemky jsou rozeseté v malých částech po celém okolí Šardic, Stavěšic, Nenkovic, Strážovic, Želetic a v dalších okolních obcích. Něco je jeho, něco má pronajaté. „Moje hřiště není ucelené, ale to pro můj účel nevadí,“ říká. Foto: Jan Halm

Nenkovice si špatnou situaci okolní půdy uvědomily už v roce 2009. Remízky byly rozorány, cesty zničeny, v krajině chyběly stromy a voda. Obec ve spolupráci s Maradou připravila projekty a založila dva velké biokoridory, vodní nádrž, poldr a alej stromů. „Pan doktor Marada byl takový náš nástroj, jak realizovat opatření v naší krajině,“ chválí si Zálešák spolupráci a dobře pronajaté a obhospodařované kusy půdy.

Právě na problém, že se starostové a lidé, kteří chtějí něco pro krajinu udělat, nemají na koho obrátit, upozorňuje sociální antropoložka Markéta Zandlová z Univerzity Karlovy. V České republice totiž neexistuje žádná instituce, kam by mohli aktivní laici zavolat a požádat o radu, jak mají na svém území konkrétně postupovat.

„Je to v současnosti velký problém, s nímž se potýká řada starostů a dalších politiků, zemědělců nebo třeba i jednotlivých nadšenců. Je pěkné vymyslet dotace, ale když jste starosta a nemáte kam zavolat, je to dost velká slabina celého systému,“ říká v rozhovoru, který Deník N v rámci cyklu Sucho mění Česko přinese v dalších týdnech. Aktivní odborníci jako například Marada podle ní tento chybějící systémový prvek zastupují.

Stejně vidí situaci Miroslav Dumbrovský z Ústavu vodního hospodářství krajiny Vysokého učení technického v Brně. „Krajina prošla velkou proměnou od kulturní stepi před zahájením pozemkové reformy k současnému stavu. Dnes slouží jako demonstrační území ochranných adaptačních opatření nejen pro studenty univerzit, ale je motivací a inspirací i pro starosty a další, kteří mají podobné problémy,“ říká profesor, který aktuálně vede výzkum přímo v Maradově sadu.

Splněný sen polních zvířat

Vážnost problému se suchem, povodněmi a vytěžováním zemědělské půdy si uvědomila i samotná obec Šardice, která na počátku 21. století nechala v rámci komplexních pozemkových úprav založit nové biokoridory, polní cesty, suché poldry, biocentra, průlehy, zatravněné pásy a další opatření. K pozemkovým úpravám obec přiměla především tragédie z roku 1970, kdy povodeň zaplavila nedaleký důl, což nepřežilo 34 horníků.

„Je to dobrá věc a obrovský přínos pro zvířata. Stromy, keře a tráva jim poskytují krytí, když jsou všude kolem posečené stovky hektarů,“ hodnotí ekologický zemědělec Marek Gregorovič. Návrat polní zvěře je zároveň indikátorem, že jsou opatření správná. Foto: archiv Petra Marady

Starostka Šardic Blažena Galiová uznává, že se místním zemědělským podnikům obzvlášť z počátku nezamlouvalo, co obec a Marada na okolní půdě dělají. „Zemědělcům vadí, že byly rozdrobeny velké lány a oni nemohou využívat těžkou techniku k obhospodařování. I to se ale postupně mění a dnes se dokážeme s velkými zemědělskými podniky domluvit,“ říká. Maradovy aktivity podle ní navíc nastavily úplně jiný způsob hospodaření na zemědělské půdě a v oblasti postupně vznikla řada rodinných zemědělských farem.

„Všichni kvitují, že se do přírody okolo Šardic vrátili díky pestré krajině zajíci, koroptve, bažanti nebo srny. Věřím, že i široká veřejnost hodnotí působení pana Marady kladně. Ta část, která to tak nevidí, jen bojuje se závistí nebo dosud nepochopila změnu klimatu, boj se suchem, či naopak problém s lokálními povodněmi,“ hodnotí starostka.

Z pohledu některých zemědělců ale nová opatření v krajině pouze sebrala úrodnou půdu. Tak vidí současnou situaci zemědělec Cápek, podle nějž jsou hlavním problémem pozemkové úpravy, které se podle jeho slov dělaly bez zkušeností. „Například biokoridory mohly být kolem cest místo uprostřed pole,“ vysvětluje.

S tím ale nesouhlasí krajinný inženýr Martin Sucharda z katedry biotechnických úprav krajiny České zemědělské univerzity. „Je nutné říct, že stejné opatření, které zabere stejný kus krajiny, například zatravněný nebo zalesněný pás, má různou účinnost dle své polohy,“ upozorňuje Sucharda s tím, že nejlepší je umisťovat takové pásy napříč doprostřed svahu, protože jedině tak zpomalí valící se vodu a zasáknou maximum. I další odborníci upozorňují na to, že je adaptační opatření potřeba dělat tak, aby byla systematická a nenadělala víc škody než užitku.

Dřív se na pozemcích, kde je nyní osm tůní a mokřadů, intenzivně hospodařilo, stejně jako všude v okolí. Dnes tu mají útočiště žáby, hadi, brouci, slepýši, užovky, ještěrky, ptáci, hmyz… Foto: Jan Halm

Komplexní pozemkové úpravy přitom vznikly z popudu bývalého starosty Miroslava Gregoroviče, který chtěl, aby se po hornické tragédii v oblasti vytvořila protipovodňová a protierozní opatření. Petr Marada se tehdy podílel na studiích, které si obec zadala, a sám své pozemky pořizoval a z části utvářel tak, aby navázal na to, co tehdejší starosta začal.

Hospodaření s travou a stromy

Už v koncepcích agrární politiky ze začátku 21. století jsou popsané všechny zemědělské problémy, a to včetně cest, jak je řešit. Přesto se podobná opatření v krajině objevují jen velice pomalu.

Marada popisuje, že když pronikl do českého zemědělského prostředí, uvědomil si, že velcí hráči v Česku ovládají vše, co k tomu patří – vlastní nebo si pronajímají půdu, produkují krmiva, hnojiva, dokonce i vyrábí stroje. To poslední, co v podnikání neuplatňují, jsou právě agroenvironmentální opatření. Marada je ale přesvědčený, že ta jsou také součástí zemědělského podnikání.

„Například společnosti hospodařící na výměrách v řádu desítek tisíc hektarů ovládly významnou část agrobyznysu a to zelené, agroenvironmentální, které je též součástí hrací plochy, do toho jejich podnikání a obchodování jaksi nezapadá. Z toho asi nemají tak velký profit. Na tyto aktivity nespotřebují vlastní agrochemii a nevyužijí vysokovýkonné širokozáběrové stroje. Asi se jim to nehodí,“ pojmenovává situaci Marada.

Konzervativní zemědělci nemohli jeho zdánlivě planě rostoucím rostlinám, vklíněným mezi jejich pole, přijít na jméno. Měli za to, že jim znehodnocuje úrodu: „Když zemědělec prodává sklizeň, kupující nabere vzorek a podle toho, jak je čistý, mu zaplatí. No a jakmile je míra znečištění jinými rostlinami vyšší, dostane méně peněz, a ještě mu kupující, tedy velká firma, tímto nepřímo doporučí, aby si pořídil i jejich pesticidy, a měl tak čistější úrodu,“ líčí systém Marada.

Právě „díra na trhu“ v podobě chybějících přírodě blízkých opatření Maradu částečně živí. Na většinu aktivit, které na pozemcích provádí, získává finanční podporu od ministerstva zemědělství, ministerstva životního prostředí a jejich prostřednictvím i z Evropské unie.

„Řekl jsem si, že na svém pozemku udělám službu státu, který mi za to zaplatí. Někdo tomu říká dotace, já říkám, že je to od státu zajímavá a regulérní nabídka, a stát je pro mě zajímavý partner. Asi z toho nemám takový příjem jako klasičtí zemědělci, ale pro mě je dostatečný,“ vysvětluje základ svého podnikání zemědělec, který má také úvazky na univerzitě a jako odborný poradce. Kromě agroenvironmentálních opatření a souvisejících ekosystémových služeb jsou jeho tržními komoditami ovoce, píce a dřevo. Žádosti o granty si píše většinou sám, projekty mu pomáhají přivádět k životu také příbuzní, kterým tím dává práci.

Úskalím je ale náročná administrativa projektů. „Vyzdvihla bych jednu věc. Člověk, který to chce dělat, musí být zapálený a motivovaný něco v krajině změnit. Administrativa je velmi náročná, a když člověk tohle zapálení nemá, může se stát, že rychle vyhoří,“ upozorňuje zemědělcova manželka Alexandra. Není podle nich potřeba vytvářet další dotační tituly na podporu přírodě blízkého zemědělství a adaptačních opatření, ale dát více peněz lidem, kteří tímto způsobem hospodaří.

Co Maradu v jeho práci pohání? „Dělám to hlavně pro svou rodinu. Aby tady pro naše děti a jejich děti zůstala na polích příroda, ve které se dá zajímavě hospodařit, podnikat a taky žít,“ odpovídá trochu popuzeně. Vztah k rodné půdě je pro něj klíčový: „Mému dědečkovi sebrali komunisti pole a on se s tím celý život nesmířil. Dnes už ho chápu.“

Výrazný projev vodní eroze v katastru nedaleké obce Archlebov. Foto: archiv Michala Kováře

Málo populární cena

Za svůj přístup ke krajině, edukaci a vytrvalost získal Marada řadu českých i mezinárodních ocenění. Posledním a nejvýznamnějším úspěchem byla letošní výhra v soutěži Rural Inspiration Awards v oblasti adaptace na změnu klimatu. Komisaři z platformy Evropské sítě pro rozvoj venkova (ENRD) vybírali mezi projekty nominovanými státem, které využily k adaptaci krajiny evropské fondy.

Marada je za ocenění rád. Získal ho především díky ministerstvu zemědělství, které ho nominovalo a jež většinu opatření garantuje a také financuje (ekofarma Petra Marady také slouží jako demonstrační farma podporovaná národními dotacemi). Domnívá se však, že právě v době, kdy veřejnost vnímá zemědělce spíš negativně, mohla být cena využita lépe.

„Je zajímavé že informace o takovém excelentním ocenění nejde na internetu téměř najít. Část zemědělců říká, že nedělám to správné zemědělství, které by produkovalo potraviny, krmiva, biomasu. Péče o životní prostředí a jeho ochrana jsou přitom regulérní součásti zemědělství a po zemědělcích se chce, aby aktivně spravovali a opečovávali tzv. zelenou infrastrukturu. Ti zemědělci, kteří usilují o klasické zemědělské komodity, se však nechtějí dobrovolně vzdát části půdy, na které produkují,“ kritizuje zemědělec. „Resort mohl na základě této ceny v očích veřejnosti daleko více vylepšit tolik poškozenou ‚image‘ zemědělských hospodářů,“ vysvětluje Marada.

Sad je pestře vybalancován tak, aby stromy plodily téměř celoročně. Vše se dá utrhnout a hned sníst. Foto: Jan Halm

S prezentací jeho úspěchu veřejnosti opravdu resort zaspal. Neexistuje žádná tisková zpráva, o vítězství informovalo pár ekologicky a zemědělsky zaměřených serverů jako například Naše voda nebo Asociace soukromých zemědělců. Mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý na dotaz Deníku N reagoval vyhýbavě s tím, že resort informoval o výhře na svém Facebooku a vyzval touto cestou i lidi, aby v soutěži hlasovali.

Jinak si ale ministerstvo Maradových opatření váží a vnímá je jako inspirativní pro jiné zemědělce. Kvituje také propojení zemědělcových aktivit s místním ekocentrem. Bílý ale v odpovědi pro Deník N několikrát zdůraznil, že jde o „alternativní cestu k zemědělskému využití méně produkčních ploch, jako jsou podmáčená a člověkem výrazně pozměněná místa, která se nehodí pro konvenční zemědělství, popřípadě by hospodaření na těchto plochách bylo nerentabilní“.

Pár stromů klima nezachrání

Odborníci na krajinná opatření a zemědělství s Maradovým přístupem ke krajině vesměs souhlasí, upozorňují ale na některé nevýhody podobných aktivit.

Vedoucí katedry agroekologie a rostlinné produkce na České zemědělské univerzitě Josef Soukup především poukazuje na to, že Marada není zemědělec v pravém slova smyslu, protože nemá žádnou tržní zemědělskou produkci a téměř všechny příjmy má z veřejných zdrojů. Pokud by všichni zemědělci jednali jako on, stát by tyto aktivity nebyl schopný ufinancovat a pravděpodobně by o to ani mezi zemědělci nebyl zájem.

„Myslím si, že stát environmentální aktivity podporuje vrchovatou měrou, ale příliš se už nezajímá o efektivitu dotovaných opatření,“ hodnotí roli státu Soukup. Podle něj podobná agroenvironmentální opatření často nemají tak velký vliv, jak se jim připisuje, a nemohou problémy se suchem a klimatickou změnou výrazněji zmírnit. „Na lokální úrovni ovšem mohou třeba zmírnit problémy s erozí a povrchovým odtokem a podpořit biodiverzitu,“ doplňuje.

Právě degradace orné půdy je vedle sucha a povodní dalším výrazným problémem kyjovské krajiny. „Jde o území, které má evidentní problémy s erozí zemědělské půdy. Má významné zastoupení velkých scelených ploch orné půdy, které v podobně svažitém reliéfu erozi jen urychlují,“ vysvětluje krajinný inženýr a projektant Michal Kovář. Podle něj jsou právě na takových místech plochy s nově vysázenou trvalou vegetací smysluplné a mohou významně tlumit degradaci ornice.

Stejně to vidí i ekologický zemědělec Gregorovič. „Na místní úrovni některá opatření přerušila odtokové linie a v některých místech to zlepšilo vodní a větrnou erozi. Co se ale týká sucha, to se netvoří na lokální úrovni a našich pár stromů na ně nemá žádný vliv,“ myslí si Maradův soused, který jeho aktivity podporuje.

Podobně se k tomu staví i krajinný inženýr Sucharda, který navíc upozorňuje, že podobných opatření je možné dát do krajiny jen omezené množství. „Je potřeba si uvědomit že nic jiného než zemědělství pro výrobu potravin nemáme. Proto je nutné s plochou těchto opatření šetřit a umísťovat je účelně,“ uzavírá krajinný inženýr.

S přispěním Adély Skoupé.

Seriál Sucho mění Česko vzniká za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Česká inspirace

Pozitivní zprávy

Sucho mění Česko

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější