Lidé bez dětství se stali hrdiny filmového plátna. Příběh dívky pomáhá na cestě z dětského domova do života
Režisér Viktor Tauš dvacet let pracoval na divadelním představení Amerikánka. Ta se během koronavirové pandemie stala součástí některých dětských domovů. Děti si v rámci projektu Film Naživo v přímém přenosu osahávají, jak vzniká film. Amerikánce u toho začaly asistovat i Dobré víly. Ty jsou s dětmi v pravidelném kontaktu a ukazují jim, že svět je jiný než bublina dětského domova.
Před pár dny se na okamžik stali hvězdami filmového plátna. Milada, Radek, Eva, Rudolf a Patrik (se všemi vám v Deníku N přinášíme rozhovory). Lidé bez dětství. Museli se dívat na opilé rodiče, byli svědky násilí, byli i jeho oběťmi. Jeden kradl a prodával drogy. Druhého matka škrtila. Někteří si své rodiče nepamatují. A všichni skončili v dětském domově. V jeden srpnový večer se sešli v chátrající funkcionalistické budově bývalého dětského sanatoria v Kostelci nad Černými lesy. Pozval je tam režisér Viktor Tauš.
Začalo to tím, že se před dvaceti lety Taušovi v hlavě usadil příběh dívky, která překonala útrapy dětského domova, pěstounské péče i „pasťáku“. „Amerikánku jsem toužil vyprávět jako svůj druhý film, po Kanárkovi. Nebyl jsem toho ale schopen, protože k vyprávění jejího příběhu jsem potřeboval dospět. Hledání těch správných otázek a někdy i odpovědí vyžadovalo v tomto smyslu poctivost k sobě samému. Bylo třeba počkat,“ popisuje Viktor Tauš.
Fiktivní postava inspirovaná skutečným osudem dostala jméno Amerikánka. „Hlavní představitelka se upíná k