Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Cenzura v Ústavu pro studium totalitních režimů? Ale kdepak…

Bývalý disident a signatář Charty 77 František „Čuňas“ Stárek je spoluautorem knihy o pronásledování undergroundu komunistickou policií. Foto: ČTK
Bývalý disident a signatář Charty 77 František „Čuňas“ Stárek je spoluautorem knihy o pronásledování undergroundu komunistickou policií. Foto: ČTK

Komentář Jana Moláčka: Obvinění z cenzury – nebo moderněji z cancel culture – zní v posledních měsících celým západním světem jako vlezlá melodie posledního šlágru. Čelí mu filmové streamovací společnosti, které vyřadí z nabídky ten či onen snímek, automobilka, která stáhne hloupou reklamu, a v Česku teď nejnověji Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) kvůli vynechané předmluvě v knize historiků Františka Stárka a Ladislava Kudrny. Zmíněný případ je poučný. Lze na něm totiž ukázat, že varování před cenzurou tam, kde není namístě, může být pro veřejnou debatu stejně nebezpečné jako cenzura samotná.

Oč jde? Někdejší disident František Stárek, známý pod přezdívkou Čuňas, a docent Ladislav Kudrna napsali pro ÚSTR knihu mapující perzekuce komunistického režimu namířené proti undergroundu od šedesátých let minulého století až po rok 1989. Text knihy prošel standardním recenzním řízením, v němž dva ze tří recenzentů vyjádřili vážné kritické výhrady vůči předmluvě, kterou autoři knihu opatřili. Ústav jim proto navrhl předmluvu vynechat nebo přepracovat, na což přistoupili – byť je to podle jejich slov „naštvalo“.

Oba autoři původní předmluvu minulý týden publikovali na zpravodajském serveru Echo24. S obviněním z cenzury vzápětí přispěchal vydavatel webu Forum 24 Pavel Šafr a ve stejný den na stejném webu také předseda Nadačního fondu obětem holocaustu Michal Klíma. Ten je v posledních týdnech hlavní postavou tažení proti mladší generaci historiků, která sice komunistickou éru odsuzuje úplně stejně jako on, proviňuje se však v jeho očích tím, že se kromě samozřejmého odsouzení zločinného režimu snaží také zkoumat, analyzovat a popisovat mechanismy jeho fungování. Spor o úvod knihy do toho tematicky zapadá.

K dispozici tak máme text vyřazené předmluvy, ne knihu jako celek – ta vyjde až na podzim. Těžko proto posuzovat předmluvu v kontextu celého díla, přesto ale na první pohled překvapí už to, že nese nadpis Kdy (post)marxisté rehabilitují Gottwalda?

Co to má společného s tématem práce, kterým je historické zkoumání komunistických represí proti „máničkám“ a „vlasatcům“? Předmluvu lze samozřejmě využít k ledasčemu, autoři v ní obvykle poskytují background, informace potřebné k chápání jejich díla tak, jak bylo myšleno, vysvětlují svá východiska a metodické postupy, děkují spolupracovníkům atd. V tomto případě ale nadpis neklame. Předmluva je úplně

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější