Táta byl celoživotní gambler a máma alkoholička. Tak jsme s bráchou skončili v Klokánku, líčí Patrik Buday
Pětadvacetiletý Patrik Buday jako dítě viděl otce závislého na automatech. Sám pak této závislosti na čas propadl. Stejně tak si vzal ‚příklad‘ z mámy alkoholičky. Ale vzpamatoval se a došel k rozhodnutí, že jeho život bude vypadat jinak. Kluk, který v pěti letech skončil v Klokánku a pak vyrůstal u pěstounky žijící s jeho otcem, dnes učí děti z dětských domovů jezdit na skejtu a říká o sobě, že žije krásný život.
Řekněte mi o sobě pár vět…
Za svobodna Patrik Valenta, teď Patrik Buday. Já jsem se asi před měsícem nechal přejmenovat. Založil jsem totiž centrum zájmových kurzů – a do těch kurzů zapojujeme právě děti z dětských domovů a ze sociálně znevýhodněných rodin. A zároveň máme jako hospodářskou činnost to, že ty kurzy prodáváme. Je mi dvacet pět let…
Na svém příjmení po rodičích moc nelpíte.
Vůbec, protože k prostředí, ze kterého pocházím, nemám absolutně vztah. Myslím, že to takhle má spousta děcek v mé situaci. Teď se můj život změnil, protože jsem založil organizaci Buday, kterou dělám tak, jak věci cítím. Tudíž se s tím dokážu absolutně ztotožňovat. Nové příjmení mě strašně baví. Lidi se mě ptají: „A proč?“ A já odpovídám: „A proč ne?“
Když to vrátím téměř na začátek, co si z dětství jako první vybavíte? Pocit, črta, vzpomínka…
Ono je to se mnou blbý. Dnes jsem si byl u tety, tedy u pěstounky, pro fotoalbum. Zjistil jsem, že na některých fotkách se směju. Takže to asi nebylo tak špatné. Jenže já mám takový problém – a můj brácha to má taky –, že si pamatujeme většinou špatné zkušenosti. Asi je to u dětí normální, protože se jim to zafixuje do hlavy. Když dítě vidí, co by ve svém věku absolutně vidět nemělo…
Co jste viděl?
Moje první vzpomínky jsou, že táta byl celoživotní gambler a máma alkoholička, která nikdy nepracovala. Mohly mi být tak tři čtyři roky, táta přišel