Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Táta byl celoživotní gambler a máma alkoholička. Tak jsme s bráchou skončili v Klokánku, líčí Patrik Buday

Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Pětadvacetiletý Patrik Buday jako dítě viděl otce závislého na automatech. Sám pak této závislosti na čas propadl. Stejně tak si vzal ‚příklad‘ z mámy alkoholičky. Ale vzpamatoval se a došel k rozhodnutí, že jeho život bude vypadat jinak. Kluk, který v pěti letech skončil v Klokánku a pak vyrůstal u pěstounky žijící s jeho otcem, dnes učí děti z dětských domovů jezdit na skejtu a říká o sobě, že žije krásný život.

Řekněte mi o sobě pár vět…

Za svobodna Patrik Valenta, teď Patrik Buday. Já jsem se asi před měsícem nechal přejmenovat. Založil jsem totiž centrum zájmových kurzů – a do těch kurzů zapojujeme právě děti z dětských domovů a ze sociálně znevýhodněných rodin. A zároveň máme jako hospodářskou činnost to, že ty kurzy prodáváme. Je mi dvacet pět let…

Na svém příjmení po rodičích moc nelpíte.

Vůbec, protože k prostředí, ze kterého pocházím, nemám absolutně vztah. Myslím, že to takhle má spousta děcek v mé situaci. Teď se můj život změnil, protože jsem založil organizaci Buday, kterou dělám tak, jak věci cítím. Tudíž se s tím dokážu absolutně ztotožňovat. Nové příjmení mě strašně baví. Lidi se mě ptají: „A proč?“ A já odpovídám: „A proč ne?“

Když to vrátím téměř na začátek, co si z dětství jako první vybavíte? Pocit, črta, vzpomínka…

Ono je to se mnou blbý. Dnes jsem si byl u tety, tedy u pěstounky, pro fotoalbum. Zjistil jsem, že na některých fotkách se směju. Takže to asi nebylo tak špatné. Jenže já mám takový problém – a můj brácha to má taky –, že si pamatujeme většinou špatné zkušenosti. Asi je to u dětí normální, protože se jim to zafixuje do hlavy. Když dítě vidí, co by ve svém věku absolutně vidět nemělo…

Patrik Buday (vpravo) s bratrem. Po pobytu v Klokánku v pěstounské péči. Foto: archiv Patrika Budaye

Co jste viděl?

Moje první vzpomínky jsou, že táta byl celoživotní gambler a máma alkoholička, která nikdy nepracovala. Mohly mi být tak tři čtyři roky, táta přišel

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Z děcáku do života

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější