Od osmi let jsem kradl a prodával drogy. Se sourozenci jsme se díky tomu mohli najíst, vysvětluje Rudolf Stuchlík
Jedenadvacetiletý Rudolf vyrůstal kousek od Českého Brodu. Rodiče pili alkohol a děti neměly co jíst. Malý Ruda Stuchlík byl dítětem ulice. Kradl a prodával drogy. Doma sourozenci hráli takzvané hladové hry. Pravidla byla taková, že kdo najde něco k jídlu, ten se může najíst. A s ostatními se nedělí. Dnes Rudolf pracuje, založil si spořicí účet a svoje sourozence v dětském domově pravidelně navštěvuje.
Jak váš příběh, který se z velké části odvíjel v dětském domově, vlastně začal?
Můj příběh začal fungující rodinou. To platilo do chvíle, než se mi narodili tři sourozenci. Do té chvíle bylo všechno v pořádku. Když se 26. srpna před sedmnácti lety narodil Michal, začal na mě táta kašlat. Už jsem ho nezajímal a staral se jen o malýho bráchu. Pak se narodilo další dítě a…
A tátu vždycky zajímalo jen to nejmladší dítě?
Tak. Hlavně ale byl alkoholik a zanedbával práci. Měl zedničinu, kde bral pětačtyřicet tisíc, pak šel pod obec, kde bral dvanáct… No a pak mu naskákaly