Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

V Československu našly nový domov a v Češích rodiče, v KLDR zmizely beze stopy: mrazivý příběh Kimových dětí

Foto: Kim Ilsongovy děti, Kim Tokjong
Foto: Kim Ilsongovy děti, Kim Tokjong

Východní Evropa – a Československo s ní – dala za korejské války nový domov tisícům sirotků z KLDR. Na rozdíl od válečných uprchlíků z Řecka však příběh malých Severokorejců nemá šťastný konec. Deník N mluvil s někým, kdo po osudu dětí pátral patnáct let: Kim Tokjongem, autorem filmu Kim Ilsongovy děti.

Kamenný sloup se tyčí k nebi pár minut chůze od barokního zámku Valeč. Budova zámku je honosná, zato sloup omšelý a obrůstá ho mech. Ale ta dvě do kamene vyrytá jména na něm přesto rozluštíte: Bjon Col Hok. Rim Ki Jong. A vedle nich letopočet 1956.

Jsou to podivně přepsaná jména, ale bezpochyby korejská. Co dělají tak daleko od Koreje, u zámku na západě Čech? Málo známou historii vysvětluje nový, v Římě oceněný dokumentární film Kim Ilsongovy děti. Jeho autor, jihokorejský režisér Kim Tokjong pátral ve střední a jihovýchodní Evropě po stopách tisíců severokorejských dětí, které KLDR za korejské války (1950–1953) rozeslala do pěti satelitů SSSR.

Asi 700 osiřelých dětí našlo domov v Československu, které už předtím otevřelo náruč válečných sirotkům z Řecka. Jenže malé Severokorejce čekal o poznání chmurnější osud.

Patnáct let jste stopoval děti. Ale všechno začalo jistou starou dámou: Rumunkou, která už přes padesát let marně čeká na svého severokorejského manžela…

Jmenuje se Georgeta Mircioiu a dnes jí je 86 let. Ale na začátku 50. let to byla mladičká, devatenáctiletá učitelka výtvarné výchovy v Siretu. V tomto městě, na úplném severu Rumunska a na dohled hranice se Sovětským svazem, byl velký sirotčinec a útočiště tam našly stovky severokorejských dětí, které prchaly před korejskou válkou.

A také tam byl Čo Čongho. Přední kádr a přesvědčený komunista, ředitel tamní severokorejské školy. Učil nejen děti, ale také jejich učitele a požíval velké vážnosti. Ale do Georgety se velmi zamiloval a ona do něho. Celé čtyři roky se scházeli potají, protože severokorejská vláda milostným vztahům mezi Severokorejci a Evropany bránila a nakloněna jim nebyla ani Bukurešť.

Georgeta Mircioiu a Čo Čongho. Foto: Kim Ilsongovy děti, Kim Tokjong

Vzali se teprve v roce 1957, kdy konečně dostali povolení od vlády. Jenže tou dobou už Kim Ilsong (do češtiny podle sovětského vzoru nesprávně přepisovaný jako Kim Ir-sen, pozn. red.) v KLDR zmařil pokus o převrat, rozpoutal čistky a začal Severní Koreu izolovat. Zrodila se „soběstačná“ ideologie čučche a všichni Severokorejci z východní Evropy – děti i dospělí – byli povoláni zpět do KLDR.

Sotva se vzali, museli se rozloučit?

Ne tak docela. Byla tu ještě jedna možnost: odjet do KLDR společně. Paní Georgeta tam nechtěla, bála se chudoby a prosila manžela, aby s ní zůstal v Rumunsku. Ale on odmítl; byl Pchjongjangu příliš loajální, než aby neposlechl. Takže se manželé vydali na východ. Bohužel spolu strávili jenom chvíli, protože na začátku 60. let byla propaganda čučche mohutná a cizincům v KLDR začalo být horko pod nohama.

„Lidé na ulici se na mě ušklíbali, vyčítali mi, že je okrádám o jejich zdroje,“ vzpomínala na to Georgeta. Kim Ilsongova vláda víc a víc omezovala jak život běžných cizinců, tak zahraniční diplomatická zastoupení, odposlouchávala ambasády. Nakonec bylo nemyslitelné, aby Georgeta zůstala. S manželem si řekli sbohem na vlakovém nádraží v Pchjongjangu v roce 1962. To bylo naposled, kdy ho viděla, její poslední vzpomínka. Ale dodnes se upíná na naději, že se znovu setkají. I po těch skoro šedesáti letech.

5000 dětí na podlaze vlaku

K paní Georgetě se ještě vrátíme. Ale hlavními hrdiny vašeho filmu je asi 5000 severokorejských dětí, které v 50. letech odsunuli z válkou pustošené Koreje do pěti zemí východního bloku: Rumunska, Bulharska, Maďarska, Polska a také sem k nám, do Československa. Jak se to vůbec stalo? Kdo o tom rozhodl?

Myslím, že rozhodoval hlavně

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Dálný východ

Historie

Rozhovory

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější