Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Novináři ztratili sílu. Stali se z nich bezmocní hlídači, přeposílači výroků a youtubeři

Mariánský sloup. Objekt kulturní války a zájmu médií, na snímku zatím ve výstavbě. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Mariánský sloup. Objekt kulturní války a zájmu médií, na snímku zatím ve výstavbě. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Esej Martina Gromana: Česká média jsou v ohrožení. Slýcháme to často, dokonce to psali v novinách, tak to musí být pravda. Minule jsem psal o provinčnosti médií, dnešní, poslední zamyšlení je o mizejícím vlivu. Média, dřív zvyklá na svou nepopiratelnou moc a vliv, jsou překvapena, že jejich slovo najednou málo váží. Jak oslovit společnost, která se rozpadla?

Už dvakrát jsme se odrazili k úvahám o stavu dnešního novinářství od roku 2008, od ekonomické krize, převzetí největších českých vydavatelství místními podnikateli a od nástupu nových médií. Kromě deprofesionalizacelokálnosti se tento vývoj promítl ještě do jednoho aspektu – do vlivu a moci médií, které dříve měly a které dnes už nemají.

Vrtět hlídacím psem

Devadesátá léta vytvořila nejen silné novinářské týmy, jejichž torza ještě tu a tam porůznu působí, ale především prostředí, ve kterém si novináři i politici navykli na určitý způsob soužití. Prostředí, kde novináři například odhalují nepravosti a politici na to reagují – někdy dokonce rezignací, pádem vlády, změnou zákona apod. Konkrétních kauz a případů, kdy novináři reálně ovlivnili politický vývoj v zemi, bychom našli dost a dost. Díky nim se někteří žurnalisté stávali celebritami a svými texty začali tu nahrazovat politiky, tu ekonomy, tu dokonce policii či soudy.

Součástí hry ale také bylo, že si všichni zúčastnění osvojili pravidla. Včetně protistrany. Takže zároveň politici nebo jiní veřejní činitelé začali velmi rychle používat média jako vlastní nátlakovou zbraň, pomocí níž se snažili ovlivnit výsledky voleb, pošpinit konkurenci, dostat do společnosti svá témata nebo třeba jen přiživit svou popularitu.

To všechno v důsledku přineslo médiím především moc, protože to fungovalo. Proč se to dnes ale nedaří? Proč kauzy, které by dřív vedly k odstoupení problematických politiků, najednou nic nezmůžou? Proč statisícové demonstrace zprostředkované milionům diváků a čtenářů nepošramotí pověst vlády a nejsilnější strany ani trochu?

Rozdrobená společnost

Tradiční moc psaného slova mohla fungovat jen tam, kde existovala společnost, tedy něco, co aspoň většinu občanů státu spojuje. Společný zájem, pojítko. U Stanislava Grosse se ještě dost lidí v zemi shodlo na tom, že koupit si byt z poslaneckých náhrad je fuj, straně začaly padat preference a premiér se poroučel. U Andreje Babiše mnohonásobně

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější