Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Češi „blázny“ nechtějí. Bojí se duševní i tělesné odlišnosti stejně jako běženců, říká psychiatr Honzák

"Ne na každou ubrečenou tvář je potřeba sypat hned antidepresiva," říká Radkin Honzák. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
„Ne na každou ubrečenou tvář je potřeba sypat hned antidepresiva,“ říká Radkin Honzák. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Má smysl pro humor a pro radost píše veselé básně. Když však dojde řeč na budoucnost psychiatrie, její reformu a psychosomatickou péči, zvážní. Po půlstoletí v oboru se Radkin Honzák obává, že bez jasného zákona se v psychiatrii nic nezmění. Starosti mu dělá také strach z duševně nemocných i to, že se lidé honí za „mercedesy“, ačkoli potřebují něco zcela jiného.

Co byste řekl, že se za půlstoletí vaší praxe v české psychiatrii změnilo?

Všechno. Já jsem do psychiatrie přišel s prvními psychofarmaky – antipsychotiky. Měli jsme jich všeho všudy šest a k tomu jedno jediné antidepresivum. Všechny vedlejší příznaky léků této první generace mají v názvu přídavné jméno „tarda“ neboli pozdní. Čili jsme je neviděli. Přišly až za několik let a my jsme mezitím měli dojem, že nastává nová éra psychiatrie, kde pacienty prostě posypeme a všichni půjdou domů radostně zdraví, veselí a práceschopní. Nepřihodilo se to, protože se po několika letech dostavila omezení.

Když říkáte, že ze začátku se pacienti „posypávali“ psychofarmaky, nenadužívají se v psychiatrické léčbě i dnes?

Antipsychotika nebude nikdo nadužívat, spotřeba je ekvivalentní tomu, co je potřeba. Otázka nadužívání je u léků proti úzkosti, které ve „velké“ psychiatrii vlastně nehrají žádnou velkou roli. Mají jednu past – mozek jede na tržním principu, a jakmile začnete dodávat něco, co si umí vyrobit sám, tak s výrobou přestane a začne se flákat. Když to přestanete dodávat, najednou je systém v nedostatku a začne „řvát“, což jsou příznaky odvykání, absťák. Takže pak tam musíte ten lék proti úzkosti, například Neurol, strčit znova a vzniká biologická závislost.

A pak máme antidepresiva. Na jedné straně jejich spotřeba stoupá, ale dáváme je i proti úzkostným poruchám. Je pravda, že přibývá diagnostikovaných depresí, protože lidé se přestávají bát jít s nimi k psychiatrovi. Teď jde o to, nakolik je každá blbá nálada vyhodnocena jako deprese. Ne na každou ubrečenou tvář je hned potřeba sypat antidepresiva.

Destigmatizace duševních nemocí je jedno z hlavních témat připravované reformy psychiatrické péče. Je to potřeba?

V obecném povědomí pořád panuje, že lidé duševně nemocní jsou šílenci a blázni. Blázni jsou pro

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Zdravotnictví

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější