Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: I oplakané oběti jsou tu s námi navěky. Bělorusky vyšly v bílém a muž s květinou dostal nakládačku

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Ten 12. srpen jako by byl zakletý. Vlastně spíš prokletý. Smutná výročí nám na dnešek připadla. Tragickou bilanci vylepšuje konstatování, že už nemusíme pojídat z hladu své domácí mazlíčky, a zjištění, že americký ministr zahraničí Pompeo se u nás taky zapotil. Ve středečním Deníku N našla Petra Procházková i řadu dalších užitečných sdělení.

Dvě tragická výročí, a hned kulatá. Pročpak bychom si je vlastně měli připomínat, když nám kazí dobrou náladu. Právě proto, že obě mají cosi společného.

Před dvaceti lety se potopila ruská atomová ponorka Kursk i se 118 námořníky na palubě. Zůstala po nich spousta vdov a dětí.

Ve stejný den, ale před pěti lety vybuchl v čínském Tchien-ťinu sklad nebezpečných chemikálií včetně 800 tun dusičnanu amonného. Přesně tak. Téže látky, která teď smetla ze zemského povrchu centrum libanonského Bejrútu.

Hladila jsem ho a opakovala: Máma tě miluje.“ Proč se Bejrút nepoučil z katastrofy v Tchien-ťinu? V titulku článku, který sepsala Magdalena Slezáková, je obsažen důvod, proč jsme se dnes obě věnovaly katastrofám, které už jsou do značné míry oplakané. Jenže svět se z nich nějak nepoučil.

V prvním případě dodnes nebyl potrestán ani odhalen nikdo, kdo za krutou smrt námořníků uvězněných sto metrů pod hladinou v ocelovém obrovi mohl, kdo ji zavinil a kdo nic nepodnikl, aby alespoň některé zachránil.

V případě druhém Magdalena popisuje příběh dvou Číňanů, Čcheng I a Li Jen, a jejich chlapečka Tchao-tchao. To jméno mi zní tak roztomile, že mne až šimrá na jazyku. Zkuste si ho vyslovit – Tchao-tchao. Stal se vůbec nejmladší obětí tragédie způsobené ani ne tak ledkem či jinou výbušnou látkou, ale korupcí, honbou za penězi, mocí a úspěchem.

O čínské katastrofě se v článku píše: „Je až zarážející, jak moc se podobá tomu, co se před týdnem stalo v Bejrútu.“

Líp bych to napsat nedovedla.

Není noci, která by nekončila ránem, praví jedno orientální přísloví. Tím ránem je pro mne po psaní a čtení článků o tragédiích, jež si zavinili lidé zejména svou chamtivostí, příběh Kamaly Harrisové. Zaprvé je jí pětapadesát, což je, jak sama vím, ten nejlepší ženský věk pro vyvrcholení kariéry, zadruhé je dcerou otce z Jamajky a matky z Indie, tedy zástupkyně hned několika diskriminovaných skupin v euroatlantickém světě (počítám tam i diskriminaci kvůli pohlaví), a zatřetí má nádherný úsměv, chytrost jí čiší z očí a bez známky komplexu ukazuje sympatické vrásky na krku.

Při televizních debatách spolu válčili, teď se budou snažit porazit Donalda Trumpa společně. Foto: Mike Blake, Reuters

Zatímco u nás je kategorie 55+ zaměstnavateli odmítána jako neperspektivní, unavená, neschopná zacházet s moderními technologiemi a náchylná k řadě fatálních nemocí, v USA se tahle žena stává kandidátkou na viceprezidentku. Vybral si ji Joe Biden a podle toho, co píše Jana Ciglerová v článku „V dětství si s ní nechtěly děti kvůli barvě pleti hrát. Dnes může být Harrisová viceprezidentkou USA“, to byl chytrý tah. Je chytrá, nebojácná a nebere si servítky. Pokud Biden pouze nekalkuloval současnou vlnou boje za rasovou rovnost a myslí to upřímně, může být nejen nejstarším prezidentem v historii USA, ale i dobrým prezidentem. Jeho tah je prozíravý a statečný.

Harrisová mu totiž párkrát do očí i přes média řekla dost drsné věci. Nešetřila ho. Má jazyk jako břitvu, šarm i glanc. A že se někteří spolupracovníci Bidena obávají, že by ho dokonce mohla zastínit? Bude to ale každopádně elegantní stín.

Amerika pro nás dnes nebyla jen zámořím. Měli jsme tu na návštěvě amerického ministra zahraničí Mikea Pompea. Jak už to během takových návštěv bývá, pro obecenstvo je to samé mávání, zdravice, poklony a slavnostní obědy, ale v zákulisí se jedná a jedná a jedná… a někdy marně. Dnes se zapotili všichni a nebylo to jen tím, že na sobě politici i v těchto vedrech mají saka a kravaty. Je to jeden z důvodů, proč mnozí z nás nechtějí jít do politiky.

Jak popisuje dnešní rozhovory našich členů vlády s americkým hostem Lukáš Prchal a Tereza Šídlová v článku „Česko s Pompeem nepodepíše dokument o jádru. Mohl by někoho zvýhodnit v dukovanském tendru, bojí se Havlíček“, jednoduché jednání to nebylo.

Rusové a Číňané jsou podle USA rizikoví obchodní partneři, a představují podle bezpečnostních složek pro nás i naše partnery značné riziko. Ministr Havlíček se ale nebojí ani tak vlivu východních velmocí na naši jadernou energetiku jako toho, že uchazeči o dostavbu Dukovan nebudou mít rovné podmínky a on z toho naopak něco mít bude – a to průšvih. Jako by nestačilo, že mu bourají vlaky a na dálnicích stojí kolony. K tomu ještě tlaky, kam se podívá – z Washingtonu, Moskvy i Pekingu.

Nemá to lehké ministr dopravy a obchodu a průmyslu, snad jsem na nic nezapomněla. Ale jeho kolega, co řídí školství, ten má taky hlavu v dlaních a potí se o sto šest. Vždyť už za tři týdny děti po předlouhých prázdninách pošupajdí do školy a my, rodiče, se na to tak strašně těšíme, že už ani neřešíme, zda se tam budou učit, nebo jim jen dají naobědvat. Pomůže cokoliv, co zařídí alespoň částečnou nepřítomnost dětí v českých domácnostech.

Dominika Píhová to ale vidí přece jen trochu jinak, řekla bych, zodpovědněji a odborněji. V článku „Učitelé i rodiče v nejistotě, školy zatím nevědí, jak mají od září učit“ popisuje značnou míru nejistoty, která už teď panuje mezi pedagogy. Manuál, který by jim pomohl zorientovat se v situaci, zatím ministerstvo nedodalo.

A tak někteří osvícenější dělají to nejlepší, co mohou – radí se mezi sebou, používají vlastní invenci i zkušenosti ze zahraničí. Vlastně dělají přesně to, co od nich alespoň část rodičovské obce už dávno očekává. Možná dojde i na oběti – nikoliv lidské, ale nutné. Obětováno bude nepotřebné učivo. Že ho v některých předmětech je víc, než je radno, jako matka žáka 2. stupně základní školy, byť bez pedagogického vzdělání, mohu potvrdit. I když pýcha na to, že syn rozezná kdejakou trávu a klas, mne ještě dlouho neopustí.

Zítra v naší tištěné verzi stojí za přečtení:

Všechno. Je horko, takže se to dá zvládnout, neboť pohyb v tyto dny vysloveně škodí.

– Dokumenty ukazují cestu Penty k lukrativním pozemkům v centru Prahy
– Mezi vlastníky cenných parcel figuruje bývalý manažer Motoinvestu
– Stát počty lidí bez příznaků nemoci covid-19 nesleduje
– ČR nepřestane vydávat podezřelé do Hongkongu
– Manažeři Metrostavu zatím nemusí do vězení
– Kamala Harrisová překonala ústrky, může se stát viceprezidentkou
– Proč Trump nemá rád TikTok, ale naše děti ho milují
– Klimatickým žalem by měl projít celý národ, říká dokumentaristka Culková
– Jak vypadala návštěva šéfa americké diplomacie v Praze

Prostě to zvládněte všechno a nebudete litovat.

A mezitím ve světě…

Moje zraky se upínají hlavně k Bělorusku, kde to vře a duní. Kdepak, nechci nikomu radit, komu má držet palce, jen nabádám k tomu, abychom k téhle malé, placaté zemi teď obrátili svou pozornost. Protože podívejte…

Tohle teď ukazují běloruskému divákovi ve státní běloruské televizi. Prý to jsou záškodníci. Však se přece přiznávají, že chtěli škodit, že je poslaly zlé síly ze zahraničí a že za to dostali pěkně zaplaceno. Myslím, že se bojí tak, že řeknou cokoliv, co je uchrání před další obuškiádou.

Tyto ženy v bílém jsou rovněž Bělorusky.

A přišly dát najevo režimu v čele s rozzlobeným prezidentem Lukašenkem, že už ho za prezidenta nepovažují. A ať laskavě přestane mlátit jejich manžely a děti.

S květinami to zkusili i běloruští muži. Alespoň tedy tento jedinec.

Se zlou se potázal.

Kdepak, netvrdím, že se ve světě dnes nic jiného nestalo. Že Bělorusko je jedinou zemí, která si zaslouží naši pozornost. Ale zdá se mi, že to, co se pár kilometrů na východ od našich hranic odehrává, je tak nějak zastíněno čísly, daty, zápasem o tendry, explozemi, haváriemi i státními návštěvami a hovory o propadu ekonomiky.

A tak využiji dnešního notesu a na rozloučenou něco inspirativního:

Tohle je z Moskvy, pro změnu. A smrdí to všechno velkou změnou. Už se těším, až o ní budeme v Deníku N psát.

Notes

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější