„Hladila jsem ho a opakovala: Máma tě miluje.“ Proč se Bejrút nepoučil z katastrofy v Tchien-ťinu?
Přesně před pěti lety, 12. srpna 2015, vybuchl v čínském Tchien-ťinu sklad nebezpečných chemikálií včetně 800 tun dusičnanu amonného. Byla to jedna z nejděsivějších katastrof v dějinách moderní Číny a její podobnost s tragédií v Bejrútu zaráží, stejně jako to, jak málo se z ní svět poučil. Jenže jak, když i v samotné Číně pěstují zapomnění?
„Dvanáctého v noci si hrál na mojí posteli. Ležel tam a já ho hýčkala, hladila po vlasech a opakovala mu: Máma tě miluje…
A potom… potom jsem myslela na to, že jsem mívala dítě. Pořád si myslím, že se mi můj syn vrátí. Prostě ho jenom chci zpátky. Mám pocit, že se mi to všechno zdá. Vrátí se mi, vrátí se mi zpátky…“
Dřív si Čcheng I občas pomyslel, že jeho život postrádá cíl a klikatí se tak nějak nazdařbůh. Studium, práce, ve volném čase monitor počítače a na něm online hry. Dny plynuly jeden za druhým, všední a ničím zajímavé. A pak Čcheng potkal Li Jen a zamiloval se až po uši. Život se najednou narovnal.
Seznámili se v roce 2011 v práci, oba zaměstnanci stejné banky. Brzy už mluvili o manželství a o dítěti, a jak už to v Číně chodí, podmínkou každého sňatku má být vlastní bydlení. Čcheng I a Li Jen si vyhlédli náramně nadějné místo: moderní přístavní čtvrť Pin-chaj na periferii severočínské metropole Tchien-ťin.
Děsivá zákoutí čínského zázraku
Těžko hledat v celé Číně lepší symbol takzvaného čínského zázraku než právě Pin-chaj. Ztělesňuje v sobě závratný ekonomický růst, vůni velkých peněz a pohodlné životní úrovně, o níž se většině Číňanů předtím ani nesnilo. Ale zároveň ukazuje odvrácenou stranu zázraku, plnou děsivých zákoutí.
Tam, kde dnes leží Pin-chaj, podél Pochajského zálivu,
