Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Ivana Lomová maluje vyprázdněný městský svět, ale bez nasládlých podtónů

Ivana Lomová před svým obrazem Ve městě. Foto: Jan Slavík
Ivana Lomová před svým obrazem Ve městě. Foto: Jan Slavík

O kom ze současných českých malířů lze říci, že se jeho práce líbí opravdu všem? Správné by dnes bylo psát „malířek a malířů“, ale potřebujeme nekorektní zobecnění. Malířek z generace Ivany Lomové (1959) totiž moc není. A proč neznáme nikoho, komu by se její obrazy nelíbily? Na to asi jedna odpověď nestačí.

Ivana Lomová (1959), vzděláním architektka, začala vystavovat v druhé polovině 90. let a od té doby je stále zahrnována pozorností diváků – laických i odborných – a galerijních institucí. Její malířský projev nepřináší nic nového – dá se říci, že jde o realistické, téměř fotografické zachycování normálního života kolem nás. Lomová je velmi pečlivá a pracovitá malířka, zachycuje město, krajinu i domácí prostředí, které ve svých obrazech trochu romantizuje. Její obrazy ale nemají nic společného ani s insitním uměním, ani s kýčem. Kde se skrývá záhada jejich krásy? Nespočívá přece jen v oné kunderovské druhé slze sdíleného dojetí? První slza skane, když vidíme nějaký emotivní obraz, druhá už je slza nad naším vlastním dojetím.

Svět obrazů Ivany Lomové je zbavený všech ošklivostí, chtělo by se napsat. Městské výjevy, které jsou shromážděny na výstavě Ve městě v pražském Centru současného umění Dox, ale neskrývají zchátralost, špínu či bezútěšnost. Je v nich ukryta

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Výtvarné umění

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější