Deník N

Velké Srbsko, Velké Chorvatsko, Velká Albánie. Balkánský sud s prachem hrozí výbuchem, Rusko a USA si pohrávají s doutnákem

Srbský prezident Aleksandar Vučić při jednom z mnoha setkání se svým "osobním přítelem a rádcem" Vladimirem Putinem. Foto: Kremlin.ru
Srbský prezident Aleksandar Vučić při jednom z mnoha setkání se svým „osobním přítelem a rádcem“ Vladimirem Putinem. Foto: Kremlin.ru

Komentář Jana Urbana: Na Balkáně všechno souvisí se vším, a když při čtení analýz jakéhokoliv tamního konfliktu nenarazíte nejpozději na druhé stránce na „ruskou stopu“, máte nejspíš v rukou hodně neinformovanou práci.

Snaha porozumět Balkánu je něco jako studium příčin sopečných erupcí. Nastudujete dynamiky narůstajících tlaků rozžhaveného magmatu, složení okolních hornin, kaverny, sopouchy a brekcie… Všechno se vám to bude zdát logické… A pak sopka nečekaně exploduje v úplně jiném místě a jste tam, kde na začátku.

V noci na pondělí se v newyorském sídle OSN konalo mimořádné zasedání Rady bezpečnosti, svolané na žádost Srbska a Ruska. Podle návrhu mělo být jednání uzavřené, ale nakonec se účastníci shodli na zveřejnění celého více než tříhodinového záznamu. Důvodem, proč se rada sešla, bylo páteční rozhodnutí kosovského parlamentu přeměnit civilně obrannou a policejní formaci, známou jako Kosovské bezpečnostní síly (KSF), na regulérní armádu.

Ta by měla mít na pět tisíc vojáků a dva a půl tisíce příslušníků vycvičených záloh, takže by v budoucnosti mohla plně převzít ochranu území Kosova, zajišťovanou dosud mezinárodními jednotkami OSN mise UNMIK. Podle přijatého zákona by v ní mělo působit nejméně pět procent vojáků a důstojníků z etnických menšin, tedy především Srbů, a nejméně osm procent žen.

Mluvčí NATO označil rozhodnutí za „špatně načasované“ a požádal obě strany sporu – tedy Srbsko a Kosovo – o klid. Velvyslanectví Spojených států v Prištině naopak označilo reorganizaci ozbrojených sil Kosova za logický krok, který může udělat jakákoliv nezávislá a suverénní země.

Srbský prezident Aleksandar Vučić v dramatickém projevu naznačil možnost vojenské intervence, navštívil armádní jednotky v blízkosti hranice s Kosovem a odletěl na zasedání Rady bezpečnosti do New Yorku. U jejího pověstného kulatého stolu se tam setkal se svým kosovským protějškem Hashimem Thaçim.

Srbský prezident Aleksandar Vučić je přesvědčen, že vznik zhruba sedmitisícové kosovské armády „ohrožuje stabilitu celého regionu“. Foto: Medija centar Beograd, Wikimedia Commons 

Vypjatou atmosféru jen pár minut před začátkem jednání Rady bezpečnosti zchladilo krátké vystoupení nizozemského velvyslance, který přečetl společné prohlášení osmi zemí Rady EU, tedy Velké Británie, Francie, Německa, Itálie, Polska, Belgie, Nizozemska a Švédska, které podpořily suverénní právo Kosova vytvořit v průběhu příštích deseti let vlastní armádu, pokud se tak stane „transparentním a inkluzivním způsobem“. Zbytek byly už jenom řeči a jaksi samozřejmě se nikdo ani nepokusil navrhnout nějakou společnou rezoluci.

Prezident Vučić prohlásil, že „vznik kosovské armády ohrožuje stabilitu celého regionu“. A pak ještě dodal, že „Srbsko čelí narůstajícím obtížím v Kosovu, a já se obávám, že to může ohrozit nejen můj lid a Srbsko, ale také celý region“.

Hashim Thaçi zase podle očekávání tvrdil, že k míru a stabilitě v regionu vytvoření kosovské armády naopak přispěje. Jediným nebezpečím pro region je podle něj „iracionální volání našeho severního souseda po konfliktu a válce“. Oba prezidenti tak splnili očekávání svého domácího publika a mohlo se jet domů.

Kosovský prezident Hashim Thaçi podle očekávání v OSN tvrdil, že vytvoření kosovské armády přispěje k míru a stabilitě v regionu. Foto: Suhejlo, Wikimedia Commons

O vytvoření kosovské armády se jedná už od roku 2014. Portugalsko zajišťuje výcvik důstojníků, Německo už dodalo nákladní automobily a obrněné transportéry a Spojené státy minulý týden předaly pro rodící se armádu v Prištině první dodávku dvaceti čtyř z dohodnutých třiapadesáti obrněných terénních vozidel Humvee. Takže, jaké překvapení?

Od skončení války v Kosovu v roce 1999 se na Balkáně vedou jednání hlavně v zákulisí. To, co je vidět na povrchu, často neznamená vůbec nic. Dvacet pět let po slavném Daytonském míru je totiž zjevné, že tehdejší rozhodnutí Spojených států

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější