Nové Sudety. Zraněné pohraničí za sebou pořád táhne odsun Němců, změnit se to snaží hrstka aktivních lidí
Zraněné a vykořeněné západní pohraničí se z vyhnání německy mluvících obyvatel nevzpamatovalo ani po třech generacích, odsun je tady na každém kroku vidět dosud. Sudety jsou synonymem regionu, který se potýká s chudobou, frustrací a rozpadlými komunitami. Jenže i tady existují místa, kde jsou místní nadšenci aktivní a dělají něco pro ostatní. A často podceňované Sudety pomáhají celé společnosti. Jen to zdejší lidé mají těžší než ostatní a jejich aktivita má různou podobu: někdo zachraňuje kostel, jiný zřídí malé muzeum, další se modlí, debatuje, dobrovolničí nebo postaví krásný dům.
Někdy v roce 1984 pomáhal Jiří Kapr svému kamarádovi opravit dům v sudetském pohraničí. Stál na žebříku, když u něj zastavilo auto, vystoupil muž a s německým přízvukem se zeptal: „To je faš dům? Aš se fratime, budete fiset fšichni.“ Než stihl Kapr zareagovat, nasedl do auta a odjel. Ale příhoda mu vrtala v hlavě tak dlouho, že se vypravil do archivů pátrat, komu patřil nejen dům jeho kamaráda, ale i Kaprových rodičů v Nečtinách na Plzeňsku. A zjistil, že v nich bydleli Němci odsunutí po válce.
„Strašně rád bych toho člověka potkal, protože bych mu chtěl poděkovat. Díky němu dělám
