Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Lidé byli přestrašení. Bylo by v pořádku bát se setkávat, kdyby to bylo založené na faktech, říká ředitelka „filmovky“

Radana Korená. Foto: Ivan Adamovič, Deník N
Radana Korená. Foto: Ivan Adamovič, Deník N

Dlouho nebylo jasné, jestli se uskuteční letošní Letní filmová škola v Uherském Hradišti. Tradiční filmový festival pořádaný Asociací českých filmových klubů (AČFK) a jedna z divácky nejpříjemnějších letních kulturních akcí. Velkým mementem bylo uzavření Colours of Ostrava, ale nakonec pořadatelé všem nástrahám mimořádné situace unikli a v omezenější míře se festival uskutečnil – potrvá do středy. Výjimečný je třeba v tom, že kvůli případnému trasování nakažených není možné pořídit si vstupenku jen na jedno představení – prodávají se pouze akreditace na celý den a více. O tom, jakou vnitřní proměnou musel dnes projít pořadatel velké kulturní akce, hovoříme s ředitelkou festivalu a předsedkyní AČFK Radanou Korenou.

Jakým problémům jste letos na tradiční „filmovce“ čelili a jak jste je řešili?

To se musím vrátit o rok nazpět. Když skončila loňská filmovka, pro mě již devátá, cítila jsem, že jsme se s celým týmem dostali do velkého diskomfortu. I když se festival vydařil a všichni byli nadšení, vnitřně jsme cítili, že to takhle už dělat nechceme. Byli jsme zahnáni do extrémů, náklady stoupaly rychleji než příjmy, nutilo nás to hodně šetřit, dělat vše téměř zadarmo a už to nešlo. Vadilo mi, jak je u nás kultura podfinancovaná a že je na chvostu společnosti. Uvědomila jsem si, že to je i naše vina, že jí my sami neumíme dát skutečnou cenu.

Mezitím jsme začali chystat letošní filmovku. S minulým partnerem nám skončilo devítileté partnerství a my hledali nového. Když už jsme ho našli a měli jsme to potvrzeno od jejich generálního ředitele, tři dny poté nám napsali, že se majitel firmy rozhodl, že letos nebude do ničeho nového investovat. Tak jsme byli letos v únoru po mnoha měsících vyjednávání úplně na začátku.

Není se co divit, bylo rizikové investovat do akce, která kvůli koronaviru možná ani nemusela proběhnout.

To ano. V tu chvíli jsem cítila, že něco bude muset přijít, že budeme muset filmovku udělat úplně jinak. A přišlo to – zákazy hromadných akcí. Měli jsme tedy připravený devítidenní festival, ale museli jsme se připravit na možnost, že nebude, nebo bude muset vypadat jinak.

Myslel jsem, že se festival připravuje v době, kdy již máte pevně daný rozpočet.

To se poštěstí málokterému většímu festivalu. Realita je taková, že plánujete akci, ale příjmy jsou z větší části úplně nejisté po většinu doby příprav. My vůbec nevíme, kolik dostaneme z grantů a dotací, a přesto musíme program dopodrobna připravit.

To nevíte ani před začátkem festivalu?

Vůbec. Někdy se to dozvíme až po festivalu, kolik jsme vlastně dostali. Takže chystáte akci s takovým velkým rozpočtem a více než polovinu plánovaných příjmů jsou takzvané hypotetické příjmy. Pro organizátora je to velký tlak.

Od koho dostáváte dotace?

Jedinou dlouhodobou smlouvu máme s Uherským Hradištěm. Jinak začínáme každý rok od nuly. Část příjmů máme z akreditací a pronájmů stánků. Pak jsme závislí na příjmech ze Zlínského kraje, z ministerstva kultury, ze Státního fondu kinematografie a z fondu Media. Zbytek je od soukromých partnerů, které si sami najdeme.

Žít nejen s covidem, ale se vším, co přijde

Jak se tedy dá uspořádat festival, když nevíte, kolik na něj budete mít peněz?

Máme určitou zkušenost. Víme, jak se asi pohybují výše těch dotací. Ale propad o každých sto tisíc je poznat, takže pořád musíte mít připravené varianty, co je možné zrušit, když ty prostředky nezískáme. A já jsem cítila, že to takhle dlouhodobě už dělat nechci. Nevěděli jsme jak, ale potřebovali jsme se otevřít totální změně v přemýšlení o festivalu tak, jak jsme ho znali doteď.

Do toho přišel covid-19, který vše stopl. Řekla jsem si, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Film

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější