Šílený Herkules poprvé. Antický hrdina pod mostem, v rytmu rapu, se zmateným potkanem i tramvajemi
Klasickou hru se tvůrci rozhodli interpretovat po svém. Herkula pražskému publiku představují jako zběsilého bijce, ze kterého jde strach, i když je ještě plně při smyslech. Funguje to trochu ztuha.
Mezi pevné body pražské letní divadelní sezony lze počítat Antickou Štvanici, jejíž pátý ročník se letos netradičně koná zhruba o měsíc dříve než obvykle (patrně z důvodů koronavirových).
Festivalové dramaturgii slouží ke cti, že nezůstává u ověřených a obecně známých titulů. Loni byla na Štvanici k vidění koláž z málokdy uváděných Aristofanových komedií, letos došlo na ještě vzácnější římskou dramatiku. Tvůrčí tandem Tomáš Loužný (režie) a Marie Nováková (dramaturgie) uvedl českou premiéru Senecovy tragédie Šílený Herkules.
Římská tragédie se netěší té úplně nejlepší pověsti. Nikoli bezdůvodně: s trochou zjednodušení lze totiž napsat, že římští autoři v efektnější a krvavější podobě opakovali to, s čím už o půl tisíciletí dříve přišli jejich sofistikovanější řečtí předchůdci.
Potíže s počítáním oveček v Arše. Není každý Sandmanem
Platí to i v tomto případě: stejný výsek z příběhu polobožského hrdiny Herakla zpracoval už Euripides, nejmladší z trojice velkých athénských dramatiků. Což ovšem neznamená, že by nestálo za to prověřit divadelním nastudováním i trochu pozapomenutou Senecovu verzi slavného mýtu. Tím spíš, že hra je k dispozici ve zbrusu novém překladu Daniely Čadkové.
Herkules pod mostem
Kompletní Herkulův příběh je komplikovaný, Senecova hra se soustředí jen na jeho klíčový (a nejtragičtější) moment. Nepřemožitelný hrdina se po splnění svých úkolů vrací domů do Théb, kde jej zoufale očekává otec, manželka a děti, trpící pod vládou cynického uzurpátora Lykose.
Herkules nejprve
