Komunismus byl zlo a basta! Ano, byl, ale mnohým vyhovoval. Ani teď o něm ještě neumíme věcně debatovat, neseme si jeho dědictví
Komentář Jiřího Pehe: Debatu o povaze komunistického režimu, která se v posledních týdnech rozhořela kvůli údajným „revizionistickým“ pokusům některých historiků dívat se na režim jinou optikou, než je dosavadní převažující interpretace v médiích nebo ve veřejném diskurzu, poznamenaly emoce a silná názorová polarizace. Přitom klást si stále nezodpovězené otázky potřebujeme pro pochopení tehdejšího režimu jako sůl.
Pokusy vysvětlovat komunistickou každodennost nebo zjištění, že režim měl v nemalé části společnosti jakousi vlastní legitimitu, vidí polistopadový antikomunistický tábor jako nepřijatelnou relativizaci, která otevírá dveře k nástupu totalitního zla v budoucnosti. „Revizionističtí“ historici naopak argumentují, že takovému nebezpečí budeme mnohem pravděpodobněji vystaveni, pokud nepochopíme, jakými způsoby byl i represivní režim schopný si zajistit určitou míru loajality a podpory, v některých obdobích nikterak zanedbatelnou.
Otázka zní, proč se nezanedbatelná část společnosti s režimem docela dobře sžila a jakým způsobem byl v tomto kontextu generován souhlas s ním či alespoň konformita. Historici nepopírají, že se režim dopouštěl zločinů, používal ve velké míře represi a potlačoval svobodu, ale upozorňují, že přes to všechno se někteří nechovali jen jako pouhá oběť režimní zvůle. A že je tedy třeba studovat nejen komunistické „elity“ a mechanismy jejich autoritářského vládnutí, ale i společnost jako celek.
Současná emotivní diskuse