Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nechci podceňovat české vrahy, ale vraždy bývají často banální. Jsme advokáti mrtvých, říká soudní lékař Vojtíšek

Soudní lékař Tomáš Vojtíšek. Foto: Karolína Poláčková
Soudní lékař Tomáš Vojtíšek. Foto: Karolína Poláčková

Soudní lékař Tomáš Vojtíšek má za sebou dvaadvacet let praxe, ale na rozdíl od kolegů z jiných oborů pacienty neléčí. Těžištěm jeho práce je pitva. Často spolupracuje s kriminalisty, a to i při vyšetřování vražd. „Čistě z profesního hlediska je kolikrát méně zajímavá pitva třeba i u mediálně známé vraždy než se věnovat úmrtí například při dopravní nehodě. Vraždy bývají často velmi banální, nehody naopak komplikované. Tragické je obojí,“ říká v rozhovoru pro Deník N.

Vzpomínáte na „svoji“ první vraždu?

Bylo to krátce po mém nástupu na ústav (Ústav soudního lékařství Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, pozn. red.). Moji tehdejší starší, zkušenou kolegyni policie požádala, aby se dostavila na místo činu. Byl jsem zrovna v práci, vzala mě s sebou. „Vražda, přiučíš se!“ řekla.

S vyšetřovali a státním zástupcem jsme jeli někam za Znojmo, jednalo se o vraždu bezdomovce jiným bezdomovcem. Prohlíželi jsme oběť a později i pachatele na policejní služebně.

Tehdy jsem si uvědomil, že pachatelé, oběti ani místa činu nevypadají tak, jak je vídáme ve většině kriminálek. Že mnozí lidé, kteří se dopouštějí závažných trestných činů nebo jsou jejich oběťmi, patří do sociální skupiny na okraji společnosti, nebývají krásní, sexy ani úspěšní, a k činům spíš dojde v prostředí ubytoven než v nějaké zajímavé lokalitě.

Málokdy vypadá vrah tak, jak by si člověk představoval vraha. A málokdy oběť tak, jak si představujeme oběť. Bývá to smutné, tragické a často to vypovídá o lidském neštěstí i zoufalství.

Proč je vražda tak přitažlivá pro publikum?

Je to odvěká fascinace smrtí. Nepřirozená smrt lidi přitahuje, i to tajemno kolem. Co se přesně stalo a jak? My soudní lékaři máme nebo se snažíme mít profesionální nadhled, když se pokoušíme do případu namísto tajemna vrhat světlo, ale fascinace je součástí lidské povahy.

 

„Když jsem řekl, že vraždy nebývají rafinované, neznamená to, že nebývají bestiální.“ Vražedná  zbraň. Foto: Archiv Tomáše Vojtíška

Takže i vy si ještě připouštíte určitou míru fascinace?

Ano. Ale doufám, že jsem smrtí fascinován jen ve fyziologické míře. Spíš bych řekl, že mnohem méně, než je běžné. Přece jen je smrt hlavní součástí mé práce.

Prohlídky těl na místě činu nebo pitvy obětí či potenciálních obětí násilných trestných činů představují jen výseč vaší práce, ale v našem rozhovoru se na ně zaměříme. Zajímalo by mě, co vás napadne, když řeknu: dokonalá vražda?

Nedozvíme se o ní. Logicky. Víme jen o vraždách, které dokonalé nebyly.

Byl jste někdy u případu, který byl z pozice vraha tak rafinovaný, jak bývají vraždy v kriminálních bestsellerech?

Nechci podceňovat české vrahy a je vždy velká tragédie, když je člověk zbaven života, ale většinou nejde o promyšlené vraždy. Velmi často se

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější