Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Čeští Bělorusové Lukašenka nevolí, hodiny trávili ve frontě. V Minsku hlídají vládní budovy ozbrojenci

Ilustrační snímek. Foto: Petra Procházková, Deník N
Ilustrační snímek. Foto: Petra Procházková, Deník N

Zatčení novináři, vojenská technika v Minsku, vypnutý internet, zakázané mobily a obrovské fronty před volebními místnostmi. To jsou prezidentské volby v Bělorusku. Pro mnohé nedělí všechno teprve začíná. Opozice totiž lidi vyzvala, aby přišli hlasy spočítat sami.

„Prosím vás, ne. Tohle není fronta do zoo. To je na běloruskou ambasádu. Volby. Prezidentské volby dneska máme.“ Mladý muž v červenobílém tričku vysvětluje perfektní angličtinou skupince pákistánských studentů, že na zvířátka se musí vydat na opačnou stranu. Běloruské velvyslanectví je sice také v pražské Troji, ale dostat se do jeho prostor vyžaduje téměř nadlidské úsilí.

Ještě dopoledne byla řada lidí sice dlouhá, ale rozhovor s posledním, stojícím na úplném konci, byl celkem optimistický. „Čekám jen asi dvě hodiny a snad se mi povede odhlasovat,“ říká student Sjarhej.

Kolem poledního se rozhovor s posledním odehrával i kvůli žhnoucímu slunci v mnohem chmurnějších tóninách. „No, jestli to půjde tímhle tempem, budu ráda, dají-li mi vůbec možnost hlasovat,“ konstatuje Svjatlana a závistivě pošilhává po těch, kteří si přinesli židličku. Uklidní ji až člen týmu dobrovolníků, který jí daruje vodu a povzbudí ujištěním, že ona ještě šanci má.

Většina lidí si s sebou před běloruskou ambasádu v Praze židličku nepřinesla. Zato měli počítače a sledovali neustále vše, co se v Bělorusku během neděle dělo. Foto: Petra Procházková, Deník N

Tempo bylo v tu chvíli skutečně závratné. Za hodinu dokázala volební komise na pražském velvyslanectví obsloužit zhruba 15 lidí. Údajně kvůli složité epidemiologické situaci mohli voliči vstupovat na půdu ambasády po jednom, pro manželské páry platila výjimka, mohly jít společně. Protože je do volební místnosti zakázáno vstupovat s mobilním telefonem, první zdržení se odehrává hned na počátku hlasovacího procesu – ochranka skenerem zjišťuje, zda volič nemá přístroj schovaný někde na těle. Pět členů volební komise pak každého řádně zapíše, prověří, instruuje a nechají odvolit. Tři až pět minut to ale trvá v každém případě.

V pozdních odpoledních hodinách byl rozhovor s posledním ve frontě už vysloveně depresivní. „Jasně že vím, že se na mne nedostane,“ říká naštvaně muž, který – stejně jako většina ostatních – má na ruce bílou stužku, symbol svobodných voleb.

„A co budete dělat, až prostě zavřou dveře a nikoho nepustí?“ ptám se.

„Půjdu

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Bělorusko

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější