Rusnokova vláda bez důvěry otevřela Číně vstupní bránu do východní Evropy. Získali jsme svědectví jejích ministrů
Říkalo se jí vláda přátel Miloše Zemana a bez důvěry Sněmovny radikálně restartovala česko-čínské vztahy. Následky těchto kroků vidíme dodnes. Premiér Jiří Rusnok svými činy pomohl Zemanovi získat toužebně vyhlížené pozvání do Pekingu a do Strakovy akademie se v roli poradce vrátil Jaroslav Tvrdík, který se později stal hlavní tváří čínských investic. Zpětně jsou nicméně k „čínskému roku“ někteří Rusnokovi ministři kritičtí. „Ta očekávání byla větší a my jsme víceméně chápali, že máme být vstupní branou do východní Evropy,“ popisuje Zemanův lékař a exministr zdravotnictví Martin Holcát.
Česká republika zažívala hlubokou politickou krizi. 13. června 2013 na Úřad vlády vtrhl Útvar pro odhalování organizovaného zločinu a pozatýkal nejbližší premiéra Petra Nečase (ODS) kvůli podezření z korupce a zneužití pravomocí. Po prvotním chaosu bylo brzy jasné, že kabinet nemohl ve své práci dále pokračovat, a Nečas o čtyři dny později podal do rukou nedávno zvoleného prezidenta Miloše Zemana demisi. Ta neotevřela cestu k novým volbám, ale ke jmenování vlády s premiérem vybraným hlavou státu.
Zemanův „kabinet odborníků“ sice nikdy důvěru Sněmovny nezískal, ale silně se angažoval ve vztahu s Čínou. „Jsme na začátku úplně nové etapy vzájemných a živých kontaktů mezi oběma zeměmi a také v rámci evropsko-čínských vztahů. Dovolím si říct, že se jedná o restart vzájemné spolupráce,“ řekl v listopadu 2013 premiér v demisi Rusnok.
Vytvoření nových vazeb s Českem nemohlo pro asijskou velmoc přijít v příhodnější dobu. Čína se vůbec poprvé začala zajímat o země ve střední a východní Evropě.
Tuto strategii nastínil už v dubnu 2012 premiér Wen Ťia-pao, který pro region představil dvanáctibodový plán. Nové vztahy chtěl Peking postavit na oboustranném obchodu, ale také na vědě a kulturní výměně. Ve stejném roce se k moci dostal také současný prezident Si Ťin-pching.
Nejdříve mu strana předala pomyslné žezlo – pozici generálního tajemníka komunistické strany. Později mu nasadila i korunu a zvolila ho prezidentem země. Si Ťin-pching dal brzy najevo, jaká jeho vláda bude. Kromě utažení šroubů uvnitř země začal mnohem asertivněji vyjednávat s Evropskou unií a světovými velmocemi. Podle jeho představ by nyní mělo nastat čínské století, v němž bude Peking razantněji určovat pravidla hry na celé planetě.
Přičítat restart vztahů s Čínou pouze Rusnokově vládě by nebylo přesné. Jak jsme popsali už v předchozí kapitole seriálu – na čínské námluvy ve střední a východní Evropě jako první zareagoval premiér Petr Nečas (ODS).
V prvním kroku rozmrazování vztahů se setkal se svým protějškem Wen Ťia-paoem ve Varšavě a tím přivedl Českou republiku do spolku 16+1. Jeho vznik Peking inicioval, aby jednal se zástupci regionu střední a východní Evropy bez účasti Bruselu a silnějších států západní Evropy. Díky tomu získala Čína u jednáních s drobnějšími státy nemalou převahu a v porovnání s celou šestnáctkou působil Peking jako hegemon – politicky i ekonomicky.
V druhé fázi přestal Nečasův kabinet klást takový důraz na témata, která Peking provokovala, a upřednostnil byznys. Tuto změnu nejvýrazněji ilustruje Nečasův projev na brněnském veletrhu v roce 2012, kde kritizoval takzvaný „dalajlamismus“.
Vláda přátel Miloše Zemana
Zeman už během prezidentské kampaně sliboval, že bude aktivním prezidentem, což měl při politické krizi způsobené zásahem na Úřadu vlády příležitost ihned předvést.
I když potenciální premiérka Miroslava Němcová (ODS) sehnala 101 podpisů poslanců a usilovala o jmenování nové vlády, Zeman na to nedal. „Jsem přesvědčen, že většina veřejnosti, a dnes už ne jenom moji voliči, by si to nepřála,“ prohlásil prezident před jmenováním nesměle působícího ekonoma Jiřího Rusnoka úřednickým premiérem. Zeman ho znal už od 90. let. Rusnok nejprve působil v jeho vládě jako náměstek ministra financí a později se dostal i do samotného čela resortu.
Jmenování Zemanovi blízkého Rusnoka navíc prezidentovi pomohlo vytvořit vládu přesně podle jeho představ. Nynější guvernér České národní banky se ani po opakovaných žádostech redakce Deníku N nechce k popisované minulosti vracet.
„Po delším zvažování jsem se rozhodl, že na Vámi položené otázky nebudu odpovídat. Vzhledem ke své aktuální roli se nechci jakkoliv veřejně vyjadřovat k silně politizovaným tématům, která nejsou jakkoliv předmětem portfolia mnou řízené instituce,“ zdůvodnil své rozhodnutí.
Jeho bývalí ministři ovšem citlivou funkcí guvernéra České národní banky svázáni nejsou. Jak takové sestavování vlády v roce 2013 probíhalo, proto Deníku N popsal
