Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Možná se zdá, že mi nic není, ale přijdu domů, odložím si prs a vlasy – a člověk vypadá jinak

Lívia Ilavská. Foto: Robo Homola
Lívia Ilavská. Foto: Robo Homola

Lívii Ilavské je čerstvě 32 let, zdravě se stravuje, cvičí. Nedávno jí lékař oznámil, že má rakovinu prsu. Během několika měsíců přišla o prs, kvůli chemoterapii i o vlasy. Otevřeně mluví o tom, jak bojuje se svou nemocí, a doufá, že rakovina bude postupně méně tabuizované téma.

Před měsícem jste slavila 32 let. Jaká byla oslava?

Hodně emotivní. Procházela jsem si těžkým obdobím. Dva týdny před oslavou jsem podstoupila první chemoterapii. Její negativní účinky jsou různé a patří mezi ně také vypadávání vlasů. V koutku duše jsem si myslela, že budu v tom procentu, které o vlasy nepřijde. Ale nebyla jsem a vlasy mi začaly padat. Zprvu jen trochu a ustálilo se to. Den před oslavou, byl to pátek, jsem sportovala a už jsem viděla, že mám o hodně řidší vlasy. Doufala jsem, že to ještě jeden den vydrží. Oslava byla u rodičů, zatelefonovala jsem kamarádce, aby pro jistotu vzala strojek. Měla u nás přespat, tak jsem si řekla, že v neděli, po oslavě, mi asi oholí hlavu.

Vydržely?

Ne. V sobotu jsem se vzbudila, připravovala jsem oslavu. Asi hodinu před začátkem jsem se šla osprchovat a začala si mýt vlasy. Tehdy mi začaly vypadávat celé chomáče a na hlavě mi zbyly lysiny. Celé moje tělo bylo pokryto vypadanými vlasy. Člověk se může připravit na to, že asi přijde o vlasy, ale když se to reálně začne dít, je to obrovský šok. Bylo to hodně traumatizující. V té chvíli jsem se zhroutila. Začala jsem křičet na sestru, ať za mnou přijde. Nevěděla jsem, co mám dělat. Řekla mi, že půjde do Bratislavy, vyzvedne mi paruku a že vlasy musíme oholit. Paruku se mi povedlo získat zdarma prostřednictvím projektu Vystrihaj sa, Slovensko. Lidé přes tento projekt darují své vlasy.

Jak jste přijala, že si budete muset oholit hlavu?

Ještě jsem bojovala. Říkala jsem si, že na tu oslavu to ještě musí vydržet. Že to ještě vyfoukám a natočím. Snažila jsem se, ale nešlo to, protože ať jsem udělala cokoliv, výsledkem bylo, že mi zbyl obrovský chomáč vlasů v ruce. Pořád to padalo. Zavolala jsem kamarádce, ať vezme strojek, že to oholíme. Přišla i s mojí sestrou a šly jsme holit hlavu. Sbírala jsem odvahu a vtom přišli další přátelé na oslavu. Sestra jim vysvětlila, co se děje. Kamarádka mi ustřihla vlasy a začaly mi holit hlavu. Kolem mě bylo několik mých přátel, kteří přišli na oslavu.

Jaké to pro vás bylo, že byli s vámi?

Nakonec jsem byla ráda, že tam byli. Bylo to vtipné. Dokážu si ze sebe udělat srandu. Současně s tím, jak mě holily, jsem vyprávěla vtipy, takže také oni to pojali jako něco zábavného. Smála jsem se, že asi nečekali, že hlavním programem oslavy bude holení hlavy. Do toho přicházeli další kamarádi a pro všechny to byla terapie šokem. Oholily mě, zvládala jsem to docela v pohodě. Potom jsem šla do koupelny, kde jsem se podívala do zrcadla a znovu se zhroutila. Teprve tehdy si člověk uvědomí, že se s ním něco děje. Když mi vzali prs,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Rodina, vztahy a zdraví, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější