Deník N

Pohlreich: Lidi v gastronomii by uživili nemocnici i s patrem psychiatrů. Sám jsem si volal dvakrát rychlou

Zdeněk Pohlreich. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Zdeněk Pohlreich. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

„Před lety jsem prožil strašně těžký období, vím, o čem mluvím, a rozumím lidem, kteří v nějaké tíživé situaci jsou. Leží na vás hrůza, že prohrajete. Všechno,“ říká Zdeněk Pohlreich v bilančním rozhovoru nejen o Ano, šéfe! a stavu české gastronomie, nemilosrdném a tvrdém byznyse, o zoufalství, kterého byl svědkem (zdaleka nejen na talíři), ale i o jeho životní krizi i euforii.

Jaký nejsilnější dojem si z Ano, šéfe! odnášíte?

Dozvěděl jsem se spoustu věcí. Hlavně jak v to české gastronomii funguje. Čím dál víc mě to deprimovalo, tolik beznaděje. Ti chudáci lidi šli do byznysu často nevybavení, kolikrát až naivně, hloupě. Je šokující, že třicet let od „listopadu“ nefunguje nějaká instituce, která by je připravila na to, co je v podnikání čeká. Myslím, že v nejdrtivější většině doplatili na svoje romantické představy o podnikání v restauračním byznysu a mám pocit, že to vlastně není fér. Nemělo by být tak jednoduché začít.

Takže by to mělo být nějak omezené? Živnostenský zákon nějaká omezení nastavuje.

Ale je to hrozně volné. Měla by tu být nějaká brzda: „Ty to radši nedělej, nepouštěj se do toho.“ Varování, poskytnutí relevantních informací.

Poslouchali by to vůbec? Každý si stejně myslí, že ví, jak to dělat.

Nevím. Ale vidím za tím tu naivní představu. „Půjdu do toho, dám lidem službu, kus sebe, oni to přijmou a bude to dobrý.“ A pak ještě horší je vidina snadného výdělku a zbohatnutí.

Kolikrát jste viděl zoufalství?

Až na

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější