Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Přežili občanskou válku i izraelské nálety. Tak rychlou zkázu ale Libanonci zatím neviděli, říká odborník

Foto: Muhammad Azakir, Reuters
Foto: Muhammad Azakir, Reuters

Co znamenají masivní exploze a značné škody v metropoli Bejrút pro běžné Libanonce? Jaká je jejich životní úroveň ve srovnání s Čechy? A nejsou slova o zhroucení jejich státu nadsazená? Aktuální libanonskou situaci v ekonomické, politické i koronavirové krizi krátce po ničivém výbuchu v rozhovoru přibližuje expert na Libanon Jan Daniel.

Libanon svět v poslední době sledoval. Obdivoval pokojnost až veselost demonstrací proti letitému politickému systému. Média obletěla píseň o žraločkovi, kterou protestující uklidňovali vyděšené batole.

Volání po politických změnách vyvolaly ekonomické problémy. S jejich dalším prohlubováním se přiostřily i střety demonstrantů s bezpečnostními silami. To vše popisoval Deník N. K hospodářské a politické krizi se ale letos přidala i pandemie koronaviru.

A v úterý večer zasáhl Bejrút – a vlastně celý Libanon – masivní výbuch skladu dusičnanu amonného v bejrútském přístavu, který zabil přes sto lidí, zranil jich přes tři tisíce, zničil skoro celý přístav a poškodil budovy ve velké části hlavního města (událost popisujeme v několika článcích zde). Aktuální situaci v zemi jsme probrali s výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů Janem Danielem.

Co taková pohroma pro Libanonce znamená v kombinaci několika krizí najednou?

Ve veřejném prostoru, libanonské televizi, na sociálních sítích je vidět, že je to bráno jako národní tragédie. Hodně lidí říká, že je to něco horšího než válka. Byť přežili tu občanskou (v letech 1975 až 1990, pozn. red.), několik izraelských invazí a náletů, tak zatím neviděli nic, co by najednou poničilo třetinu města.

Situace v Libanonu je špatná, země se dostala do ekonomické krize, ze které vzešly protesty. V posledních měsících se ještě výrazně prohloubila. Skokově vzrostla inflace, zkrachovalo množství firem a navíc se de facto při koronavirové krizi zastavila ekonomika. A to, co se stalo včera, je bráno jako další úder.

Dá se to tedy popsat i jako rána pro sebevědomí Libanonců už tak stíhaných velkými problémy?

Utlumení sebevědomí bych v tom neviděl. Spíš vztek na politické elity. Lidé to berou v kontextu nefungujícího libanonského státu. To vyvolalo protesty z loňského podzimu. Část lidí to vidí tak, že stát není schopen garantovat bezpečnost ani takové věci, jakou je uskladnění nebezpečných surovin.

To je jedna emoce. Ranou pro sebevědomí bych to tedy nenazval, ale vidím tam zoufalství z množství katastrof, které se na Libanonce v posledních dvou letech sesypaly.

Objevuje se ale i strach ze ztráty domova. Statisíce lidí přijdou o bydlení, protože jejich domy byly poničeny. A oni nemají peníze, protože je nejsou schopni dostat z bank. Otázka tedy je, jak se budou ty domy opravovat. Kde na to lidé vezmou peníze.

Foto: Azíz Tahír, Reuters

Obavy ale vycházejí i z toho, že pro libanonskou ekonomiku je zásadní import a pro něj je nezbytný bejrútský přístav. Už zhruba od začátku roku začal být nedostatek importovaného zboží způsobený ekonomickou krizí a teď se mluví o tom, co se bude dít, když bude ještě komplikovanější dovážet věci do země.

Exploze navíc zlikvidovala i zásoby obilí, které byly hned vedle onoho skladu. Mluví se o možném nedostatku pohonných hmot a dalších věcí. Vláda ale ujišťuje, že situace nebude tak hrozná a nějaké zásoby obilí stát má.

To znamená, že silná slova, která po explozi slyšíme od Libanonců – o kolapsu státu, o státním bankrotu –, nejsou přehnaná?

Nejsou, ono se to vlastně už stalo. Libanon v podstatě zbankrotoval již v březnu. Oznámil, že věřitelům není schopen splácet dluhy. Zároveň centrální banka nemá dost peněz na to, aby garantovala státní dluh jako takový, a Libanon vstoupil do jednání s Mezinárodním měnovým fondem.

Ten výbuch je tedy potřeba zasadit do kontextu bezprecedentní ekonomické krize, aspoň od skončení občanské války.

Mluví se v libanonských ulicích, v médiích a na sociálních sítích o tom, že ten výbuch nenastal sám od sebe, že za ním někdo stojí?

Spekulace, co se vlastně stalo, se objevují po každé krizi. Objevila se ale obvinění, že šlo o nějaký útok ze strany Izraele. Nejsou pro to ale žádné důkazy.

Někteří lidé říkali, že před výbuchem slyšeli letadla a následně se na sociálních sítích objevilo mnoho spekulací. Jedno z libanonských rádií dokonce tvrdilo, že šlo o izraelská letadla, která mířila na sklad Hizballáhu (šíitská politická a militantní organizace podporovaná Íránem, pozn. red.). Ale jak jsem říkal, neexistují pro to důkazy.

I libanonští vyšetřovatelé říkají, že příčinou bylo zanedbání bezpečnostních opatření, ponechání nebezpečného materiálu ve skladišti mnohem déle, než bylo vhodné, navícbez dostatečného zabezpečení.

Nakolik je tedy „paranoidní“, když si lidé automaticky říkají, „kdoví, jestli to neodpálili Izraelci“?

Izraelská letadla poměrně často přelétávají nad Libanonem a minulý týden Izraelci ostřelovali jiholibanonské území poté, co průzkumná jednotka Hizballáhu překročila izraelskou hranici a pokusila se o útok. Ale Izraelci tak jednou dvakrát do měsíce útočí přes Libanon na íránské cíle, případně cíle Hizballáhu, v Sýrii.

Nicméně nejsou žádné zprávy potvrzující, že by u Bejrútu před výbuchem bylo nějaké letadlo. To je jen spekulace vycházející spíše z toho, že hodně lidí zažilo izraelské bombardování po celá 90. léta, během 80. let a ve válce v roce 2006.

Dokážete porovnat životní úroveň obyvatel Bejrútu například s obyvateli Prahy, abychom si dokázali udělat představu, jak pro ně ta ničivá exploze může být závažná?

To je extrémně obtížné popsat, protože Libanon je velmi rozdělená země, co se týká náboženských skupin. Žijí tam spolu šíité, sunnité, různá křesťanská vyznání a tak dále. Země je rozdělená i na třídní bázi, jsou tam velké socioekonomické rozdíly.

Pokud jde o bezprostřední okolí místa výbuchu, to je takový mikrokosmos. Shodou okolností jsem poblíž před dvěma roky bydlel. V té oblasti žijí spíš chudší lidé, kteří často v přístavu pracují. Hned o kousek dál je ale jedno z hlavních zábavních center Bejrútu a křesťanská čtvrť. Bylo tam mnoho barů, nočních podniků, restaurací a podobně.

Nad touto oblastí pak byla čtvrť, kde žila křesťanská střední třída a velké množství cizinců. Možná víte z reakcí na sociálních sítí, že výbuch zasáhl řadu korespondentů zahraničních médií, kteří žili právě v této křesťanské části.

Exploze v Bejrútu. Foto: ČTK, AP

Bejrút je ale hodně rozdělený. S Českou republikou je to nesrovnatelné v tom, že libanonská vyšší třída je násobně bohatší než česká, libanonská střední třída je také bohatší než česká. Pak je tam ale velké množství lidí, kteří jsou mnohem chudší než nižší třída v Česku.

Ale Světová banka nedávno upozornila, že nadpoloviční většina Libanonců se dostane na úroveň chudoby. Ekonomická krize prakticky vymazala úspory tamní střední třídy. Ekonomické nůžky se tam extrémně rozevřely. Zvětšil se rozdíl mezi úzkou bohatou vrstvou, která dokázala dostat své peníze ze země, má bankovní účty mimo Libanon, a střední třídou, která měla úspory v libanonských bankách – a ty během několika měsíců zmizely.

Mluvil jste o obavách, jestli lidé budou mít z čeho zaplatit opravy poškozených domů. Jak funguje stát a pojišťovny? Bývají tamní obyvatelé pojištěni? Mají naději, že od pojišťoven a státu dostanou peníze na opravy?

Libanonské banky garantovaly klientům úspory v amerických dolarech a jejich vysoké úroky. Celá ekonomika byla dolarizovaná, během posledních dvou let ale situace dospěla k tomu, že dolary sice byly na účtech, ale neexistovaly fyzicky.

Možnost výběru peněz byla omezena. Lidé si můžou vybrat třeba 200 dolarů ze svého dolarového účtu za týden, ovšem ty peníze nedostanou v dolarech, ale v ekvivalentu místní libanonské měny.

Což je jedna z příčin té současné ekonomické a monetární krize. Nejsem si jistý, že i kdyby lidé pojištění měli, pojišťovny budou mít z čeho pojistky krýt.

Protisystémové protesty se rozběhly jako pokojné, až veselé. Jaká je vaše prognóza toho, jak s náladou obyvatelstva pohne exploze a její následky? Může to být impulz ke zhoršení situace, nebo ještě je potenciál dosáhnout reforem bez většího konfliktu?

To je těžká otázka. Protesty dokázaly nahlodat legitimitu politického systému, která už byla beztak nahnutá, nicméně nedokázaly systém politických elit a rozdělení moci definované primárně na náboženské bázi odstranit. Lidé dále požadují změny, ale to protestní hnutí částečně opadlo. Dostavila se únava, koronavirová krize, ekonomická krize.

Zaznamenal jsem teď nové vzedmutí představ, že ta situace je opět důsledkem neschopnosti státu vládnout a zajistit základní potřeby obyvatel. Dovedu si představit nové demonstrace. Už dnes odpoledne se střetli protestující s bodyguardy bývalého premiéra Harírího, který je ztělesněním celého toho zkorumpovaného systému. Ale jak se protesty vyvinou, nedokážu předpovědět a k jejich schopnosti změnit systém jsem skeptický. Úroveň naštvání je ale skutečně vysoká.

Jan Daniel

  • výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů
  • odborník na politiku a bezpečnost na Blízkém východě se zaměřením na Libanon, Sýrii a Alžírsko

Blízký východ

Exploze v Bejrútu

Rozhovory

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější