Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nejvíc věří svým psům. Bejrút prověří české záchranáře v největší akci od revoluce

Nasazení českých záchranářů. Tým Urban Search and Rescue (USAR) se specializuje právě na záchranu lidí pod sutinami. Foto: Vyhledávací a záchranný odřad do obydlených oblastí (USAR)
Nasazení českých záchranářů. Tým Urban Search and Rescue (USAR) se specializuje právě na záchranu lidí pod sutinami. Foto: Vyhledávací a záchranný odřad do obydlených oblastí (USAR)

Do libanonského Bejrútu vyrážejí téměř čtyři desítky českých záchranářů ze speciálně vycvičené a vybavené jednotky. Získat rozhovor s někým z nich bylo z důvodu jejich přípravy na odlet nemožné, webové stránky záchranářů ale umožňují udělat si představu o jejich práci.

Čeští záchranáři z „vyhledávacího a záchranného odřadu“ (nazývaného též anglicky Urban Search and Rescue, tedy USAR) vyrážejí do Libanonu pomoci hledat lidi pod sutinami, které v metropoli Bejrútu zanechal obrovský výbuch. Podle předběžných informací explodovalo téměř tři tisíce tun dusičnanu amonného.

Pro Čechy to je první velká zahraniční záchranná akce po zemětřesení v íránském Bámu v roce 2003 – v jeho sutinách zemřelo 25 tisíc lidí. Čistě co do počtu nasazených záchranářů šlo tehdy o vůbec největší operaci. Pro ty nejhorší případy je nyní připraveno celkem téměř sedm desítek záchranářů, Česko tedy ještě rezervu má.

Zatímco ministerstva zahraničí a vnitra zjišťují situaci v místě nasazení, komunikují s Libanonci a českou ambasádou a zajišťují tranzitní povolení, hasiči se sjeli na místo odletu do pražské Ruzyně. Deník N odpovídá s využitím webu záchranářů na základní otázky ohledně jejich nasazení.

Jak je sestavená jednotka do Libanonu?

Speciální uskupení – oficiálně se jim říká odřady – určená také k vysílání do zahraničí mohou být záchranářská, povodňová, požární nebo chemická/ekologická. Do Bejrútu samozřejmě odlétá první typ.

Češi mají certifikaci na uskupení ve dvou podobách – střední o 36 lidech a těžké o 68. Rozdíl je v principu ten, že těžký odřad má čtyři hasičská družstva, více kynologů a je týlově zabezpečen na desetidenní působení. Střední odřad o dvou hasičských družstvech počítá se sedmi dny v terénu.

Vyčleněné síly na záchranné operace mají pražští a moravskoslezští hasiči. Do velkých akcí mohou vyjet společně v podobě těžkého odřadu nebo může být nasazena ta část, která má zrovna pohotovost, jako nyní.

Odřad ve „střední“ podobě tvoří velitel se svým zástupcem, velitel záchranářské čety a dvě družstva četu tvořící. Každé má třináct členů – velitele a jeho zástupce, tři kynology, strojníka, technika chemické služby, dvojici lezců, dvojici zdravotníků a dva operátory elektronického vyhledávacího zařízení. Do týmu mimo strukturu družstva patří ještě dva týloví technici, dva styční důstojníci, IT technik, lékař a statik.

Mezi rozhodující faktory pro vyslání jednotky „papírově“ patří vzdálenost do 2500 kilometrů. Což je shodou okolností téměř přesně vzdálenost mezi Prahou a Bejrútem.

Ťukání prstem zachytí na osm metrů

Strategie hledání záleží na typu sutin, jejich rozsáhlosti (Libanon se z tohoto pohledu může jevit mimořádný, ale zemětřesení umí ničit celá města a vždy záleží na tom, jak velký úsek záchranáři „dostanou“ na starost – což se odvíjí od toho, kolik jich dorazí) či povětrnostních podmínkách.

Kromě fyzického a vizuálního průzkumu, spojeného s nasazením speciálně vycvičených psů, používají záchranáři také speciální techniku.

Detaily „elektronických vyhledávacích zařízení“ popisují na webu záchranářů specialisté z Moravskoslezského kraje. Jednotlivé typy se mohou lišit v parametrech, principy jsou ale obdobné: zařízení pomáhají zpřesnit místo nálezu signalizované záchranným psem, respektive polohu oběti v troskách. Umožňují také zkoumat vrstvy materiálu v bezprostřední blízkosti oběti a někdy též komunikovat se zasypaným člověkem.

Záchranářská technika, konkrétně elektronické vyhledávací zařízení LD3: centrální řídicí jednotka, kabely pro sondy, baterie a sluchátka. Foto: Vyhledávací a záchranný odřad do obydlených oblastí (USAR)

Mezi vizuální zařízení patří například štěrbinové kamery nebo endoskopické kamery s optickým vláknem. Dále hasiči mají možnost použít bioradary, seizmické senzory, které umí detekovat vibrace generované pohybem zasypaného člověka, případně senzory akustické, které detekují zvukové vibrace přenášené vzduchem v prostorech mezi konstrukcemi.

Citlivé mikrofony umějí snímat velmi slabé zvuky a mnohonásobně je zesílit. Řídicí jednotka na displeji integruje odezvy senzorů, což umožňuje upřesnit místo, kde je uvězněna oběť. Filtry slouží k odrušení zvuků o konkrétních frekvencích, které vydává například těžká technika nebo profukující vítr, ale které nesignalizují přítomnost oběti.

Například senzory LD3, které mají moravskoslezští záchranáři, dokážou zachytit ťukání prstem na osm metrů, škrábání na beton na pět metrů a klepání kamenem o beton na třicet metrů.

Psi jsou to nejcennější

Sami záchranáři považují kynologické týmy za velmi efektivní. Podle moravskoslezských záchranářů představuje kynologický tým „možnost prohledat rozsáhlý prostor v krátkém časovém úseku a s vysokou mírou spolehlivosti“.

„Psí čich je zatím nenahraditelný. Technika se používá jako podpůrný prostředek, vyvíjí se, ale psí čich je dokonalý a lidé se s tím naučili dobře pracovat. Sami žasneme, co všechno jsou psi schopni se naučit. Co se týká využitelnosti, není adekvátní náhrada,“ řekla Deníku N kynoložka a záchranářka Judita Klarnerová, která se v minulosti účastnila českých záchranných akcí po zemětřeseních v Turecku a Íránu.

„Je potřeba zdůraznit, že metoda nasazení záchranných psů je při vyhledávání zasypaných osob

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Exploze v Bejrútu

Česko, Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější