Proč se nesedá na stůl, nosí se kravaty a vdané ženy byly pod čepcem. Knihy o historii věcí
Básník Jiří Wolker litoval, že na své věci nepromlouváme, ale ta doba je už pryč. Stačí si všimnout komunikace některých lidí ke svým vozům či počítačům. Ponor do historie věcí ukazuje, že náš vztah k nim prochází ustavičnou proměnou.
Jak vznikala a vyvíjela se podoba věcí, které každodenně používáme? Případně smysl, který pro své majitele měly? Na to dnes v první řadě odpovídají knihy pro děti a mládež. Některé jsou staršího data, což je případ knihy Jak to bylo, jak to je: Nahlédnutí do historie věcí kolem nás (Edika, 2013), vzniklé na základě seriálu z časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců, jiné vyšly nedávno jako Encyklopedie obyčejných věcí (Albatros, B4U Publishing 2020). Najdeme v nich texty o zubních kartáčcích, panenkách a punčochách, ale také obecnější kapitoly o tom, jak se lidé dorozumívali nebo jak poznávali svět.
U většiny předmětů může překvapit, jakou měly v minulosti podobu (například že jako dudlíky mohly sloužit miniaturní keramické nádoby ve tvaru zvířat naplněné medem) nebo jaký býval mechanismus jejich fungování: tak první novověký prototyp dětského kočárku prý táhli poníci či kozy.
Existence některých z nich je celkem krátká. Například palandy prý vznikly v kasárnách na konci 19. století, aby šetřily místo v ubikacích. A až do 17. století prý oblečení nemělo kapsy, tvrdí Encyklopedie obyčejných věcí, podle níž proto i muži nosívali cosi na způsob kabelek – onu dataci ale jiné zdroje zpochybňují a tvrdí, že kapsy začaly být patrnější už v 15. století.
Překrývání a střídání funkcí
U mnoha věcí se ovšem výrazněji než jejich tvar měnila spíše jejich funkce a význam. Paraple/deštník/slunečník původně symbolizovaly společenský status toho, nad nímž byly nošeny; od 16. století je v Evropě používaly proti dešti a slunci ženy, ale nikoli muži. Člověkem, který evropské muže postupně naučil tento předmět nosit a nestydět se za to, prý byl anglický cestovatel a filantrop Jonas Hanway (1712–1786).
Měnit, střídat a vzájemně překrývat se také mohou důvody, proč některé věci používáme: ponožky dnes nosíme kvůli hygieně, jako tepelnou izolaci anebo proto, aby sály pot, přičemž ale na jejich vnější podobu má vliv i vkus a případně volba sebestylizace a sebeprezentace. Ovšem v raně středověké Evropě nosily ponožky nejprve duchovní osoby (podle kunsthistorika Jana Royta jen biskupové), aby tak symbolicky vyjadřovaly
