„Móda dalajlamismu“ a dvacet minut čínské audience. Nečas popostrčil Česko do náruče Pekingu
Petr Nečas během svého působení v čele vlády výrazně restartoval vztahy s Čínou. Pustil se do kritiky „dalajlamismu“ a gest v diplomacii a v době tuhé ekonomické krize obrátil pozornost Česka k Pekingu jako k možnému obchodnímu partnerovi. Analýzou jeho éry, na kterou navázal prezident Miloš Zeman, pokračujeme v seriálu Česko-čínské objímání.
Měsíc před sněmovními volbami v roce 2010 přišla ODS o svého lídra. Z focení pro časopis LUI unikly výroky předsedy strany Mirka Topolánka, který se nelichotivě vyjadřoval k homosexuálům a Židům, za což schytal od spolustraníků ostrou kritiku. Prvního dubna proto rezignoval a nahradil ho uhlazený Petr Nečas. Ten svým chováním a přezdívkou pan Čistý s živelným Topolánkem kontrastoval.
I když květnové volby Nečas nevyhrál, podařilo se mu sestavit početně silnou koalici s TOP 09 a Věcmi veřejnými. Ze Sněmovny zmizela Strana zelených, která po celou dobu předchozí vlády zvedala otázku Tibetu a lidských práv, což vyústilo ve střety s Čínou a její ambasádou v Praze.
Peking kvůli novému rozložení sil začal krátce po ustavení kabinetu sondovat, jak se postaví k otázkám Tibetu a zda bude čínskému hlasu více naslouchat. „Čína nám dala najevo, že vyčkává se zahájením politických rozhovorů na to, jak se k dalajlamovi postaví nová vláda,“ řekl tehdy Lidovým novinám anonymně jeden z diplomatů.
Ministrem zahraničí se stal Karel Schwarzenberg (TOP 09), který byl blízkým spolupracovníkem Václava Havla a ztotožňoval se s jeho bojem za lidská práva. Nebylo proto překvapením, že dal najevo, že by se rád setkal s dalajlamou.
To se mu povedlo v listopadu 2011 a jednalo se, jak bylo zvykem, o soukromé setkání. Dalajlama Prahu navštívil po dvou letech na pozvání přímo Václava Havla. Toho od jara trápily vážné zdravotní problémy a byl zesláblý. Za tibetským duchovním ale přesto dorazil z Hrádečku, kde se léčil. „Má stále jasného a silného ducha,“ prohlásil dalajlama po setkání s bývalým prezidentem.
O týden později Havel zemřel a jeho smrt oslabila pozici zastánců lidských práv, a tedy i kritiků totalitní Číny. Odešel totiž symbol a respektovaný garant do té doby nezpochybnitelné polistopadové zahraniční politiky.
Zájem nového kabinetu o Čínu se od počátku točil převážně kolem
