Beze zbraní v ústavě se neobejdeme, ale větší ochrana týraných žen klidně počká. Tak to chodí, když vládnou muži
Komentář Pavla Houdka: Dvě překvapivá stanoviska vlády z poslední doby ke dvěma kontroverzním dokumentům ukazují, jakým směrem se odvíjí její uvažování o lidských právech.
První dokument vláda – navzdory stanovisku legislativců i jednotlivých resortů – podpořila. Šlo o senátní návrh zákona o změně ústavy, který by měl zakotvit nové ústavní právo bránit život svůj i jiného člověka i se zbraní.
Druhý dokument vláda z programu jednání stáhla a tím ho odsoudila k dalšímu nekonečnému čekání a „vyhnívání“. Šlo o úmluvu Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí, která u nás čeká na ratifikaci již od roku 2016 (tehdy ji Česko jako jedno z posledních podepsalo).
Senátní návrh změny ústavy se týká zhruba tří stovek tisíc lidí. Tolik je u nás držitelů zbrojních průkazů. Byť se v návrhu nemluví přímo o zbraních střelných, je na prvním místě řeč právě o nich. Ostatně zájmy držitelů zbrojních průkazů se zaštiťují i autoři masivní petice, kterou na podporu tohoto návrhu sepsali a za jehož přijetí intenzivně lobbují.
Žen je mezi držiteli zbrojních průkazů pouhých deset procent; můžeme tedy bez nadsázky mluvit o mužské záležitosti. A také téměř výlučně o záležitosti lidí, kteří na to mají peníze. Pořízení zbrojního průkazu i samotné zbraně, dále pak střelivo, pravidelný trénink – to vše nestojí málo a zdaleka ne každý si to může dovolit.
Závody ve zbrojení po česku
Vládou, v níž výrazně převažují muži, prošel senátní návrh nakonec hladce. Navzdory nesouhlasnému stanovisku legislativců z ministerstev i názoru expertů na ústavní právo, kteří se shodují, že zákon je paskvil, jenž v lepším případě nic nového nepřinese a v tom horším situaci znepřehlední. Právo bránit svůj život (ale oproti senátnímu návrhu navíc i zdraví a majetek) se zbraní v ruce je totiž součástí našeho právního řádu už dávno.
V nejlepším případě jde tak o symbolický krok – ostatně tak o něm hovoří i autoři návrhu a petice na jeho podporu. Mezi řádky na sebe pak pomrkávají, že jde přeci o to, dát pomocí ústavního dodatku symbolickou facku Evropské unii, která chce regulovat civilní držení některých typů vojenských a historických zbraní a jejich doplňků. Ústavní dodatek se tak stal spíše symbolem odporu proti Unii.
Symbolika pokaždé jinak
Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí neboli podle místa vzniku také Istanbulská úmluva se také týká stovek tisíc lidí – minimálně sto sedmdesáti tisíc ročně.
