Schrödingerova rouška na tváři Hongkongu: Pomáhám šokovaným lidem s emigrací, komunistická taktika vychází
Analýza Martina Šebeni: Po zavedení Pekingem napsaného zákona o státní bezpečnosti se Hongkongem šíří šok a ticho. Namísto protestů v ulicích teď Hongkonžané vyplňují formuláře k emigraci. Co si ale počnou ti, kdo emigrovat nemohou? Městem se šíří koronavirus: chmurná analogie toho, jak se bohatý a svobodný přístav mění na upadající a nesvobodnou državu komunistické Číny.
Feed na Twitteru jsem ten den sledoval téměř do půlnoci. Bylo úterý 30. června a já netrpělivě čekal na informace o novém zákonu o státní bezpečnosti. Text zákona, který měl platit už od dalšího dne, byl do poslední chvíle držen v tajnosti a na veřejnost se v červnu dostávaly jen střípky, které médiím prozradili hongkongští zastupitelé ve Všečínském shromáždění lidových zástupců, čínské obdobě parlamentu.
Ale celý text zákona nikdo neviděl. Nikdo novinářům nedokázal odpovědět, když se ptali na konkrétní detaily.
Krátce po jedenácté hodině večer jsem se dočkal. Zákon byl zveřejněn na stránkách hongkongské vlády. A text byl jen v čínštině. Absence anglické verze v oficiálně bilingvním Hongkongu byla prvním náznakem obsahu. Čínské vedení nezklamalo a téměř do poslední tečky naplnilo ta nejhorší očekávaní.
Tou poslední tečkou, která chybí, je retroaktivita. Což znamená, že občany nelze stíhat za skutky, které vykonali v minulosti.
Z textu je patrné, že byl napsán v pevninské Číně. Definice jsou velmi široké a vágní a umožňují velký rozptyl v interpretaci. Vláda tak získala nástroj proti svým oponentům, který může využívat dle své libovůle. Nové předpisy jsou v mnoha bodech v rozporu s anglosaským právem, které v Hongkongu platí, a explicitně ruší presumpci neviny.
Strach, šok a ticho
Vágní zákony, jejich utajování do poslední chvíle a protichůdná prohlášení vládních politiků tu mezi lidmi vyvolaly strach a nejistotu. Zákon vešel v platnost 1. července (na 23. výročí předání Hongkongu Číně, pozn. red.). Den předtím ohlásily svůj konec protivládní politické strany, jejich řadoví členové se veřejně distancovali od svých vůdců a lidé rušili účty na sociálních sítích. Nejdál to dotáhl bývalý poslanec parlamentu Nathan Law, který odletěl do emigrace ve Velké Británii.
Taktika vytváření strachu, v níž komunisté odjakživa excelovali, vyšla Pekingu na sto procent. Hongkongskou vládu v procesu chytře obešli: vědí, že od ní dokumenty vždy uniknou na veřejnost, a že by tak přišli o závoj tajemství. A povedlo se jim také oslabit jednu z nejsilnějších myšlenek protestního hnutí: laam chau, doslova
