Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Svět, který nestrannost hubil a kde se novináři upalovali, zrodil Zelený tým proti bílému teroru

„Zelený tým nebyl jen politická skupina. Protivládní protesty, jistě, ale také společenské problémy, ekologické kalamity. Spíš než političtí aktivisté to byli humanisté. Idealisté, pro které politika není hlavní cíl, jenom součást. Byli všude, zachytili všechny zlomové události. Nejzásadnější kronikáři své doby.“ Foto: Zelený tým, Tchajwanský mezinárodní dokumentární festival (TIDF)
„Zelený tým nebyl jen politická skupina. Protivládní protesty, jistě, ale také společenské problémy, ekologické kalamity. Spíš než političtí aktivisté to byli humanisté. Idealisté, pro které politika není hlavní cíl, jenom součást. Byli všude, zachytili všechny zlomové události. Nejzásadnější kronikáři své doby.“ Foto: Zelený tým, Tchajwanský mezinárodní dokumentární festival (TIDF)

Než se Tchaj-wan proměnil v jednu z mála demokracií v Asii, vládl mu bílý teror, nacionalistická diktatura opřená o nejdelší stanné právo na světě. Necenzurovaná novinařina neexistovala – dokud nepřišla bouřlivá osmdesátá léta a s nimi Zelený tým. Idealističtí mladí reportéři s obyčejnou domácí videokamerou, která dokázala zázraky. A dovedla zemi ke svobodě.

Tento text je součástí letního seriálu Deníku N – Příběhy moderní novinařiny. Každý týden až do konce srpna vám v něm budeme představovat fenomény, osobnosti i nové metody v oboru, který je nám nejblíž.

Někteří šéfredaktoři mají pod stolem koš na papír, jiní natažené nohy. Čeng Nan-žung tam měl tři kanystry benzinu a zapalovač. Věděl, že si pro něj přijdou, byla to jen otázka času. Copak může člověk obviněný z rozvracení státu donekonečna unikat zatčení?

Jenže on diktaturu Kuomintangu nikdy neposlouchal. Neposlechl ji, když jako student filozofie odmítl povinný kurz Sunjatsenova myšlení, ačkoli ho to stálo akademický titul. Neposlechl, když se zapojil do prodemokratického hnutí a stal se jednou z jeho hlavních tváří. Neposlechl, když ve svém týdeníku Svobodná éra žádal svobodu slova, a když ho zcenzurovali, založil hned další. Neposlechl, když volal po nezávislém Tchaj-wanu, byť mu za to při stanném právu hrozila smrt.

K této sérii textů pořádáme soutěž o roční předplatné a knihy Deníku N. Na soutěžní otázky můžete odpovídat každý týden po vydání článku.

A neposlechl ani teď, když mu nařídili dostavit se k soudu. Místo toho se zavřel v redakci, obklopen rodinou a kolegy. Řekl, že dobrovolně nepůjde. Že než aby se nechal nespravedlivě zatknout, radši zemře. Že za správnou věc je třeba položit i život, tak jako protestující studenti v Jižní Koreji.

A když policie vzala redakci útokem, zamkl za sebou dveře šéfredaktora, sáhl pod stůl po benzinu a škrtl zapalovačem. Bylo 7. dubna 1989 a venku svěží jarní ráno, den sotva začal. Když končil, zpráva o děsivé Čeng Nan-žungově smrti už byla veřejným tajemstvím.

Čeng Nan-žungův portrét; záběr z filmu Zemřít pro Tchaj-wan. Foto: Zelený tým, TIDF

Lidské pochodně tchajwanského jara

Tchajwanci byli v šoku. Desítky let žili s vládním stínem nad hlavou, učili se o politice nemluvit a radši na ni ani nemyslet. Panovala představa, že když dojde na lámání chleba, strach o sebe sama bude mít vždycky navrch. Dokonce se o tom často hořce žertovalo.

Čeng Nan-žung tu představu rozbil napadrť. Upálil se v 41 letech a nezastavila ho ani devítiletá dcerka, ani milovaná manželka, kterou si doslova vydupal na nepřejícím tchánovi.

A kdyby z té představy přece jen něco zbylo, rozprášil by to 19. květen.

Toho dne se v Tchaj-peji konal Čeng Nan-žungův pohřeb. Smuteční průvod se změnil v demonstraci, zástupy lidí kráčely směrem k prezidentskému paláci. Představte si

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Příběhy moderní novinařiny

Tchaj-wan

Kontext N, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější