Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jak se vyrovnat s obtížnou jinakostí vlastního dítěte

Manželé Třešňákovi na křtu své knihy. Foto: Nakladatelství Druhé město
Manželé Třešňákovi na křtu své knihy. Foto: Nakladatelství Druhé město

Manželé Třešňákovi napsali o životě s dcerou trpící vážnou formou autismu knihu, v níž sami sebe až krutě odhalují a detailně introspektivně zkoumají. A současně knihu, která je nebývale komplexní.

Dezorientace v prostoru a čase. Patologická hypersenzitivita. Snížená emoční regulace. Neschopnost mentálního plánování. Narušené exekutivní funkce mozku. To je jen několik odborných termínů, jimiž současná věda popisuje autismus. Jde o pojmy abstraktní, chladné a ne pro každého srozumitelné. Naštěstí už dnes existují knihy, které líčí svět autisty zevnitř, z jeho vlastního hlediska, jako O kolečko míň: můj život s autismem, Zvířata v překladu: Autistická mysl jako klíč k pochopení chování zvířat nebo A proto skáču: Vnitřní svět třináctiletého chlapce s autismem (Paseka, Praha, 2016) od Japonce Naokiho Higašidy. Ten přesvědčivě ukazuje, že autisté v zásadě cítí úplně totéž jako všichni ostatní, mají stejné myšlenky, jen to neumí adekvátně vyjádřit. Bohužel jim ale správně nefunguje paměť a ani jejich tělo je „neposlouchá“.

Proto sám sebe Higašida přirovnává k rozbitému robotovi nebo mořské panně, která ve svém ocase nemá tolik citu jako ve zbytku těla, a proto jej umí ovládat jen velmi omezeně. Tak se mu například může stát, že se jeho tělo pohybuje sem a tam, dočista jako by skákal časoprostorem: „Je pak jedno, jestli se zrovna něco děje, nebo jestli se mě někdo snaží zastavit – jsem jako posedlý a vlastně to vůbec nejsem já.“ A dodává k tomu, že neběhá proto, že se mu chce, a popravdě to ani není nijak zvlášť příjemné nebo uspokojující. Pokud chce realizovat nějaký svůj nápad, musí napřed promyslet, jak to udělá, potom si musí představit, jak to dělá, a nakonec ještě musí sám sebe povzbudit.

K těmto knihám nedávno přibyla další, Zvuky probouzení, která tentokrát vykresluje problém autisty z hlediska jeho rodičů, manželů Třešňákových. Pro vypsání svého příběhu mají tu nejlepší kvalifikaci: Petra Třešňáková pracuje jako psychoterapeutka, její muž je zkušený novinář zaměřující se na témata psychologie a zdraví, kterého zajímají „příběhy lidí, kteří se ocitají v krajních a nejednoznačných životních situacích“.

Řecko-římský zápas s dcerou

V nelehké životní situaci se tentokrát ocitl on sám. To, že jeho dcera Dorotka trpí vážnou formou autismu, si Třešňák uvědomoval či spíše pomalu připouštěl jen postupně, zatímco

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější