Jak bojovat proti sexuálnímu násilí a přitom v mužích nezabít tygra?
Esej Karla Hlaváčka: Výpovědi bezmála čtyř desítek žen, které v Deníku N promluvily o svých zkušenostech se sexuálním obtěžováním a násilím, rozproudily v nejrůznějších médiích i na sociálních sítích intenzivní debatu o tom, jak by se dalo takovému jednání v co největší možné míře zabránit. Sociolog Karel Hlaváček se zamýšlí nad tím, co k sexuálním útokům muže vede a jak se může projevit, když se v nich různými zákazy potlačí „tygr“.
Seriál výpovědí v Deníku N by se dal označit za jakousi zdejší ozvěnu kampaně #MeToo, která se v roce 2017 rozjela ve Spojených státech. Mnohá ze svědectví žen jsou otřesná, a je tudíž dobře, že se na veřejnost prodírá poměrně silný hlas, který říká: „Tak takhle by to nešlo.“ Ve společnosti totiž existují jakési morální linie, které každý více či méně vědomě vnímá a podle nich se chová.
A svědectví mnoha žen nám sdělují, že současné nastavení morální linie v oblasti vyjadřování sexuálního zájmu a genderových rolí vede k masovému sexuálnímu obtěžování a znevažování druhých na základě pohlaví. Posuňme tyto linie tak, abychom se i my ženy mohly cítit dobře, sdělují. Nezbývá než s nimi souhlasit a snažit se jim vyjít vstříc.
Věc sama přesto zasluhuje důkladné promýšlení. Ne všechno je tak jednoduché, jak se zdá na první pohled. První z problematických věcí je otázka sexuálního násilí. Ženy si stěžují, že jsou vnímány jako pouhé sexuální objekty, což právě vede k tomu, že se muži projevují násilnicky. Sexuální násilí je širokospektré: nejde zdaleka jen o znásilnění, ale i o osahávání v tramvaji, nebo dokonce i jen upřený vyzývavý pohled. To vše jsou určité formy útoku.
V otázce sexuálního násilí ale naše společnost bohužel klepe na dveře problému, který není ve svém rámci schopna vyřešit. Naše civilizace je