Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Bůh je v detailu, ze kterého si Sověti vařili koňský guláš

„Se stejnou láskou vybíral vert antique, antickou zeleň, mramor, který sloužil v jídelně jako odkládací deska, i dřevěné dýhy,“ vzpomínala Greta Tugendhat na architekta Miese van der Rohe. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Se stejnou láskou vybíral vert antique, antickou zeleň, mramor, který sloužil v jídelně jako odkládací deska, i dřevěné dýhy,“ vzpomínala Greta Tugendhat na architekta Miese van der Rohe. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Je luxusní, dokonale promyšlená a každý detail má svůj vlastní příběh. Do jejích zdí se zapsaly dějiny – mladé vzkvétající Československo vystřídala nacistická okupace převálcovaná sovětskou kavalerií. Těžce zkoušená osudem dnes stojí v plné síle na svazích brněnských Černých Polí. Přinášíme první díl seriálu k devadesátému výročí vily Tugendhat.

Původně chtěli mít manželé Fritz a Greta Tugendhatovi jednoduchý moderní dům plný světla s obývacím pokojem, jídelnou a pěti ložnicemi. Inspirovali se v Německu, domem, který postavil pro Huga Perlse architekt Ludwig Mies van der Rohe. Jenže Mies pojal návrh vily pro Tugendhatovy mnohem velkoryseji. Když sečteme všechny místnosti a místnůstky, patro na klimatizaci a výtahy, má dům 75 místností včetně předsíněk. Skleněný pokoj počítáme jako jeden.

Není to ovšem velikost a rozloha pozemku, která dělá vilu Tugendhat geniálním dílem, na které se musí rezervovat vstupenky několik měsíců dopředu a lidé z celého světa před ním tají dech. „Bůh je v detailu“ bylo jedno z pravidel jejího architekta Ludwiga Miese van der Rohe.

„Dům byl sice poničen, ale nikdy ne natolik, aby se ztratila jeho hodnota. Důležitá je autenticita. Stále se můžeme pyšnit tím, že stojíme na původní podlaze z italského travertinu,“ vysvětluje ředitelka vily Iveta Černá, proč byl dům v roce 2001 zapsaný na seznam UNESCO. Právě pečlivě vybírané materiály na každý jednotlivý kus nábytku i domu jsou to, co obvykle strohý funkcionalismus dělá krásným, promyšleným a přívětivým.

Na rozdíl od svého generačního souputníka Le Corbusiera, který byl ve své době považován za největší architektonickou personu s velkým sociálním cítěním, dbal Mies na luxusní materiály. Obzvlášť ve vile Tugendhat se na materiály a detail bral zřetel. Nábytek, který se v případě židle Brno a křesla Tugendhat stal ikonickým designérským produktem, byl převážně z trubkové a pásové oceli a z ušlechtilého dřeva – afrického zebrana, makassarského ebenu a palisandru.

Vše včetně onyxové stěny z pohoří Atlas, která se v zimě

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Památková péče

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější