Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nová generace, nová pravidla. Ruské MeToo vykopalo příkop mezi liberály

Ne znamená ne i v Rusku, tvrdí mladá generace novinářek. Foto: Šamil Žumatov, Reuters
Ne znamená ne i v Rusku, tvrdí mladá generace novinářek. Foto: Šamil Žumatov, Reuters

Sexuální obtěžování je v Rusku v příliš těsném objetí s politikou. První se do boje proti dotěrným mužům pustily novinářky z liberálních sdělovacích prostředků. Už tam padají hlavy. Státním médiím se skandály jako zázrakem vyhnuly.

Když už se chtěla rozloučit, kolega jí navrhl, aby se objali.

„Maximálně na sekundu jsem ho objala, abych se ho zbavila. A on mě drží. Odstrkávám ho a jakoby z legrace říkám: ‚Hele, začíná mě to obtěžovat.‘“

Načež kolega, starší a zkušenější novinář, zavřel dveře kanceláře, chytil ji oběma rukama za tváře a prohlásil: „Tomuhle se říká obtěžování.“ Pak ji začal líbat na ústa. Žena se vytrhla a vyběhla na chodbu. Srdce jí bilo jako na poplach, když si házela věci do tašky a spěšně opouštěla redakci.

Hrdinkou této scény je Elizabeta Kirpanovová, novinářka slavné, nezávislé a i ve světě respektované Nové gazety. Listu, který systematicky zveřejňuje korupční aféry, kritizuje zahraniční výpady prezidenta Putina a dává prostor opozici. Lidská práva patří k jeho hlavním tématům.

Událost se odehrála v lednu loňského roku. A letos v červenci se stala rozbuškou.

Nastupuje nová generace

Příběh mladé, dnes čtyřiadvacetileté novinářky, která v „Novoj“ začala pracovat před dvěma lety, je jako vystřižený z knihy o sexuálním obtěžování na pracovišti. Šla se poradit o článku, který připravovala, se starším, váženým kolegou, k němuž tak trochu vzhlížela.

Teď se Kirpanovová rozhodla svěřit veřejnosti. Už předtím věc řešila s vedením redakce, a byť jsou v něm z většiny muži, setkala se s pochopením. Šéfredaktor Dmitrij Muratov dokonce řekl: „Pochopil jsem, že někteří lidé se v mé redakci necítí v bezpečí. Nastupuje nové pokolení, které má hranice jinde. Pro mne to není střet oběti a útočníka. Ale střet generací.“

Novaja gazeta patří k předním ruským liberálním listům, které se mj. zabývají problematikou domácího násilí a postavením žen. Zdroj: Novaja gazeta / koláž Deník N

Kauza Kirpanovové vyvolala obrovskou vlnu reakcí: pozitivních ohlasů a solidarity, ale i neporozumění a nadávek. A hlavně výpovědí žen, které prožily něco podobného.

Nijak výrazně by se to nelišilo od podobných kampaní v zahraničí až na jednu zvláštnost. Většina adresně obviněných jsou novináři z nezávislých a současný režim kritizujících médií. Někteří už museli opustit svá místa.

Největší pozornost vyvolal „Případ tří“, jak se mu v ruských médiích začalo říkat. Ruslan Gafarov: aktivista a novinář, člen občanského sdružení Otkrytaja Rossia (Otevřené Rusko) a pak zaměstnanec ruské Sberbanky. Andrej Zolotov: fotoreportér projektu MBCh Media. A teď už bývalý šéfredaktor MBCh Sergej Prostakov, jeden z nejvýraznějších novinářů a mediálních manažerů v dnešním Rusku.

„Případ tří“ je alarmující z několika důvodů. Jeden je nasnadě: čin, jehož se měli dopustit, je velmi závažný.

Gafarov a Zolotov údajně před šesti lety na večírku v Prostakovově bytě znásilnili spolu s dalšími jednu či více žen. Dobrovolný skupinový sex, tvrdí oni. Svědci, tedy především svědkyně ale na sociálních sítích vypovídají, že muži jednu z dívek opili, opakovaně znásilnili, ráno zavolali jejímu příteli, aby si pro ni přijel, a doslova ji vykopli na ulici. Prostakov prý přihlížel a náramně se bavil.

Poté co incident pronikl na veřejnost, se na Twitteru začaly objevovat výpovědi žen. Že je Prostakov přemlouval k sexu, poplácával po zadku nebo osahával. Z Prostakova se zkrátka vyklubal sexuální loudil, který když není po jeho, zkouší použít spíše než fyzickou sílu svou převahu danou postavením. Pod tíhou svědectví Prostakov složil funkci a z MBCh odešel. Stejně jako jeho kolega Zolotov. Své místo ve Sberbance opustil i Gafarov.

Ruslan Gafarov se měl podle svědectví žen, které své zkušenosti často anonymně nebo pod přezdívkou popisovaly na sociálních sítích, dopouštět sexuálního obtěžování opakovaně. Kvůli tomu odešel ze Sberbanky.

Existuje však další důvod, proč právě tento případ stojí za pozornost. MBCh financuje jeden z největších kritiků Kremlu. Někdejší nejbohatší muž Ruska Michail Chodorkovskij, který byl po nástupu Vladimira Putina do prezidentského úřadu uvězněný na deset let za daňové podvody a nyní žije v zahraničí, podporuje jak sdružení Otkrytaja Rossija, ve kterém působil Gafarov, tak MBCh Media.

Jakou roli v tomto případě hrají Chodorkovského politické ambice? Na první pohled žádnou.

V obou projektech pracují prozápadně orientovaní liberálové, kteří usilují o demokratizaci Ruska a konec autoritářského režimu Vladimira Putina. Což nevylučuje, že jsou mezi nimi muži, kteří sexuálně obtěžují, nebo dokonce zneužívají své kolegyně.

Je ovšem nápadné, že i další případy – a v těchto dnech jich v Rusku každým dnem přibývá – se týkají nezávislých protikremelských médií. Nikoliv těch státních nebo zdánlivě nezávislých, ale ve skutečnosti Kremlu loajálních. Ty případy sexuálního obtěžování v konkurenčních redakcích naopak živě a barvitě popisují.

„Dovolená“ za štípnutí do zadnice

Prvním případem MeToo v ruské novinařině je příběh šéfredaktora mediálního projektu Meduza Ivana Kolpakova. Meduza je dnes nejcitovanějším ruským internetovým médiem, u jehož zrodu stál rovněž Michail Chodorkovskij. Je registrována v Lotyšsku a v současnosti je financována anonymními investory. Spolupracuje třeba s americkým serverem Buzz Feed. Kreml, prezidenta Putina ani ruské tajné služby novináři Meduzy rozhodně nešetří.

20. října 2018 měla Meduza redakční večírek. Slavila své „narozeniny“. Všichni byli v povznesené náladě. A Kolpakov prý štípl do pozadí manželku svého kolegy. Stalo se něco, co nečekal on ani nikdo z přítomných. Žena si jeho nevhodné gesto nenechala pro sebe.

Galina Tymčenko, zakladatelka projektu Meduza s jejím šéfredaktorem Ivanem Kolpakovem, než se stal proti své vůli zakladatelem úplně jiného projektu – ruského MeToo. Zdroj: Otkrytaja Rossija

Tolerance vůči „chlapáckému“ chování, které s sebou nese i nějaké to poplácání po zadnicích kolegyň, o lechtivých poznámkách ani nemluvě, je v Rusku značná. Nikdo tak nepředpokládal, že Kolpakovův případ otevře v Rusku doposud opomíjené téma. Russia MeToo bylo na světě, i když na své skutečné zviditelnění si muselo počkat až do července 2020, kdy jako téma díky Elizabetě Kirpanovové z Nové gazety ovládlo ruskojazyčné sociální sítě.

Už tehdy, před dvěma lety, ale byl udán směr. V ruském MeToo padají jména údajných sexuálních násilníků a následně i jejich hlavy. Je také výrazně namířeno do novinářské obce a je adresné – namísto soudců posílají do propadliště dějin i na dlažbu muže, ať už právem, či nikoliv, rozzlobené ženy a dívky, jejichž jména naopak často zůstávají utajena.

Upřímně překvapeného Kolpakova už tehdy na dva týdny poslali na „dovolenou“. Nakonec dal výpověď sám, ovšem za pár měsíců ho pozvali do Meduzy zpátky. Přesto je pokládán ruskými muži i některými ženami za první oběť ze Západu zavlečené feministické kampaně. A částí ruských intelektuálek a feministek naopak za první náznak vítězství.

Ve stínu butěrbrotů a bublinek

Rozdílné názory na to, co je a není obtěžování, jsou v Rusku ještě vyostřenější než u nás. Nynější diskuse se navíc odehrává téměř výhradně na poli novinářském a většina případů obtěžování na pracovišti se měla stát právě v redakcích.

Vzniká tak optický klam, kdy se novináři – muži stávají předvojem zvrhlíků, neurvalců a sexuálních násilníků, zatímco v jiných oborech lidské činnosti tento problém není tak vyhraněný.

Navíc se většina skandálů odehrála v médiích nezávislých na Kremlu a vůči němu kritických. Jako by muži v oficiálních médiích ženy neobtěžovali, jako by zde byla slušnější společnost. Jako by ti, kdo podporují Západ a on je, byli zvrhlejší, dekadentnější a vůči ženám surovější než zbytek ruské populace.

Že jsou lidé pracující v těchto svobodných (alespoň relativně) médiích otevřenější a novým tématům nakloněnější, že jsou citlivější vůči útokům na osobní svobodu, se už tolik nezdůrazňuje.

Patrný je i generační rozdíl v přístupu. Ruská novinářská obec se rozštěpila zcela nově nikoliv podle svého politického zaměření, odvahy kritizovat mocné a prezidenta Putina či vztahu k demokratickým hodnotám nebo výběru zahraničních partnerů. Ale podle pohledu na to, co je a co není sexuální obtěžování.

Po odstranění Kolpakova z funkce veteráni ruské žurnalistiky záležitost většinou bagatelizovali a pokládali trest za příliš přísný. Pro mnohé štípnutí do zadnice není nic trestuhodného.

Jejich mladší kolegové naopak odchod Kolpakova z vedoucí funkce kvitovali.

Za významné datum je považován letošní 13. červenec. Ten den novinářka Anna Česovová popsala, jak jí kolega nejdříve navrhl, aby si spolu užili sex. A když odmítla, že s někým jako on opravdu ne, veřejně ji urazil.

Slavily se obyčejné ruské novinářské narozeniny. S „butěrbroty“, což jsou skvělé obložené chlebíčky, šampaňským, kterým je nazýváno levné perlivé víno známé jako igristoje, a vodkou. „Stála jsem se skupinkou přátel, když ke mně přistoupil. Se všemi se pozdravil a já jsem mu vlídně odpověděla. Pak jsem uslyšela: ‚S tebou já se zdravit nebudu, protože jsi úplně blbá.‘“

Nikdo z přátel se jí nezastal. Z reakcí jiných žen na sociálních sítích pochopila, že nebyla jediná, koho dotyčný obtěžoval. A tak se rozhodla jeho jméno zveřejnit – má jít o novináře Sergeje Miněnka, který z médií před časem odešel a pracuje nyní ve státní Sberbance.

Anna asi netušila, co její počin vyvolá.

„Zdá se, že to je ten samý člověk, který se mne mnohokrát pokusil znásilnit a jednou mi zajel rukou do kalhotek, když jsem spala (ale mohu se mýlit),“ napsala například jedna z žen na sociálních sítích. Následovaly další s podobnými tvrzeními. Z nich mnohé nebyly podepsané jménem, ale přezdívkou. Ženy tak zůstávají v anonymitě, Miněnko je ale nyní veřejně označen za násilníka.

„Tvoje přítelkyně kadeřnice“ zveřejnila na Twitteru následující obvinění Miněnka: „Zve si ‚baby‘ domů, provozuje s nimi sex, bez jejich vědomí si je natáčí a pak tato videa ukazuje svým přátelům.“

Miněnko, stejně jako jeho kolega Prostakov z MBCh, se účastnil protestních akcí, veřejně podporoval perzekvované kolegy, zatčené novináře.

K Prostakovovi dokonce nedávno do bytu vtrhlo policejní komando, byl zatčen a vyslýchán. Nikoliv ovšem ve věci znásilnění, které se mělo v jeho bytě odehrát před šesti lety. Ale kvůli údajné účasti v kauze Jukos, což je případ starý sedmnáct let a souvisí s obviněním oligarchy Chodorkovského z praní špinavých peněz a daňových úniků.

Sergej Prostakov (bez roušky) se stal jedním z podezřelých v sedmnáct let staré kauze ropné společnosti Jukos.

Žen, jež s Miněnkem či Prostakovem zažily nepříjemné chvíle, se však ozvalo hodně. Navíc se některé – i když jich je menšina – nezdráhají uvést své jméno.

Jako Olga Běšlejová: „Před několika lety mne postihlo to neštěstí, že jsem musela na schůzku s Miněnkem, oficiálně jednat o práci. Skončilo to agresivním obtěžováním. Doprovodil mě až domů. Byla jsem vyděšená, jako v obklíčení, nevěděla jsem, jak z toho ven… Několikrát jsem mu řekla: Nemusíš mě doprovázet. Nic nebude. Stejně se mnou šel až ke vchodu, kde mě zkoušel líbat. Nakonec jsme ho přesvědčila, aby odjel taxíkem. Cítila jsem se strašně. Nadávala jsem si, proč jsem prostě neutekla a namísto toho mu zkoušela něco vysvětlovat.“

Podobných příběhů v různých obměnách se objevily na sociálních sítích stovky. Ovšem častá jsou i obvinění typu: „Spal i s jinými, byl mi nevěrný, opustil mne….“

A pak přišel návrh: „Možná někdo, kdo to umí, shromáždí jména všech těch mužů do jednoho vlákna. I s fotografiemi, odkazy a celými jmény.. a bude to ruská filiálka seznamu ‚shitty media men‘.“

Sergej Miněnko veřejně podporoval své zadržené kolegy. Nyní je obviněn mnoha ženami ze sexuálního násilí. Zdroj: Miněnkův facebookový účet

Pravidla sexuální zdrženlivosti

14. července Novaja gazeta zveřejnila jakýsi nový kodex, který by měl napomoci při rozhodování se, co je a co není sexuální obtěžování. Dokument byl rozeslán do dvaceti dalších redakcí, které se nyní rozhodují, zda se k iniciativě připojí.

Rozhodování to je složité. Neboť i mezi ženskou liberální ruskou elitou se objevil varovný zdvižený prst. Tím nejrespektovanějším je hlas ruské novinářky a spisovatelky Natálie Gevorkjanové. Text, který vydala na webu RFE/RL, je pokládán za neoficiální programové prohlášení její generace ruských liberálů a upozorňuje na vážná úskalí této podoby ruského MeToo.

https://twitter.com/culture_crab/status/1287816543926128660

Gevorkjanová je rovněž nazývána životopiscem prezidenta Putina, kvůli knize „Ot pervogo lica“, kterou sepsala hned po nástupu Putina k moci na základě řady osobních setkání s ním. Spolupracuje s řadou opozičních médií.

Aniž ženám upírá právo na veřejnou diskusi nebo problém sexuálního obtěžování zlehčuje, upozorňuje Gevorkjanová na zvláštní výběr odhalených násilníků: opoziční kruhy, liberální média. „Schválně nejmenuji, protože v tomto případě není tak důležité kdo, ale odkud…,“ tvrdí.

Už dva roky stará kauza Meduzy podle ní ukázala, jak toto téma umí dělit liberální bublinu a postavit ji proti sobě. V pohledu na Putinem prosazené změny ústavy, demonstrace v Chabarovsku, ekologii, okupaci Krymu či soudy nad novináři panuje shoda. Ale sexuální obtěžování a způsob, jak se s ním vypořádat, vnímá každý zcela jinak.

„Odbory obránců nových hodnot se mění v kolektivního cenzora… Diktát nové etiky je stejně nepřijatelný jako jakýkoliv jiný diktát,“ napsala Gevorkjanová.

Nejen Gevorkjanová varuje před tím, aby se sociální sítě změnily v soudy, které obviněným nedají právo se hájit. A obává se politických zájmů Kremlu: šance snadno zdiskreditovat prakticky kohokoliv je teď prý obrovská.

Mladší kolegy pak žádá, aby nezapomínali na zkušenost střední a starší generace z desetiletí prožitých v systému, který také zkoušel všem vnutit jedinou správnou morálku.

Ke Gevorkjanové se přidaly i další slavné ženy. Třeba Ksenia Larinová, sedmapadesátiletá spolupracovnice rozhlasové stanice Echo Moskvy. Larinová ovšem zvolila ostřejší taktiku a své mladší kolegyně pozurážela tak, že je teď mezi nimi hlubší příkop než mezi opozicí a Kremlem. „Kdy už skončí tohle povstání ku*ev? Jak dlouho je možné ještě mávat kalhotkami?“ tázala se na Twitteru. A rozpoutala bouři.

https://twitter.com/KissMyBlacklist/status/1283262739473928194/photo/1

Mnozí Larinovou obviňovali, že se zastává pouze mužů-liberálů, zato když novinářky před lety obvinily z nepřístojností poslance dumy Sluckého, nezastal se ho nikdo.

Larinová se ale také možná trochu nešikovně chtěla zastat svého šéfa, ředitele Echa Moskvy Alexeje Venědiktova. I on byl veřejně obviněn. I jeho případ se pro mnohé Rusy stal důkazem, že ruská opozice a jim naklonění liberální novináři jsou „banda zvrhlíků“ a „potrhlých feministek“.

Venědiktova totiž obvinila bývalá tisková mluvčí nejznámějšího opozičního lídra Alexeje Navalného Ana Veduta. Oznámila, že před osmi lety se ji tehdy sedmapadesátiletý Venědiktov nejdřív snažil osahávat a pak se jí chtěl vetřít do bytu.

https://twitter.com/jarilo2/status/1255492005943181312

Anna Veduta nepřijala ani omluvu Venědiktova, který sice popřel, že by ji kdy obtěžoval, ale prohlásil, že pokud se jí to zdálo, omlouvá se.

Venědiktov na rozdíl od jiných svých kolegů vinu nepřiznal a neodstoupil. Na jeho odchod je vyvíjen tlak už řadu let a pozice Echa Moskvy je velice křehká. A Venědiktov, který se zná s Vladimirem Putinem, o sobě tvrdí, že je poslední zárukou nezávislosti stanice. Když komentoval rozhovor Veduty pro BBC, řekl: „Moc dobře chápu, jaký je cíl tohoto článku… Chcete ze mne udělat ruského Harveyho Weinsteina, Joea Bidena? To se vám nepovede.“ Pak vyzval všechny své podřízené, aby bez obav a pravdivě odpovídali konkurenci na jakékoliv otázky.

Jedna z jeho kolegyň, slavná televizní moderátorka Tina Kandelakiová, vnesla do zamotaného případu možná trochu světla. Přístup Venědiktova k ženám ohodnotila slovy: „Typické chování šedesátníků. Nic víc.“

Popsala, jak „Ljoša“ během jejich dvacetiletého přátelství mnohokrát poukázal na její „velký zadek“ nebo jí složil kompliment, ale prý nikdy neměl na mysli „nic víc“.

Zato provládní média si na slavném rozhlasovém moderátorovi a manažerovi pochutnala. A na sociálních sítích se rozjela kampaň, která do jednoho pytle smetla většinu liberálních novinářů, mužů i žen.

Jeden z typických komentářů k Venědiktovu obvinění na Twitteru: Můžeme se radovat snad jen z toho, že obtěžoval ženské pohlaví. Dokonce jsem se podivil nad tím, že neobtěžoval mužské pohlaví. Neliberálníčko, zdá se…

Hvězda obrazovky s popelem na hlavě

Televizního komentátora a moderátora nezávislé televize Dožď Pavla Lobkova je možné srovnat s naším Václavem Moravcem. Zná ho každý, rádi ho mají jen někteří. Komentuje politické události jazykem břitkým a v rozhovorech nešetří zástupce žádného z politických proudů.

Jenže nedávno se přiznal k homosexuální orientaci. V Rusku to vyžaduje ještě víc odvahy než v našich zeměpisných šířkách. Gayové jsou ruskou většinovou společností vnímáni ještě mnohem hůř než feministky či sexuální násilníci s liberálními názory. (Konzervativní sexuální násilníci jsou považováni za víceméně normu a poplácávání zadků jim je odpouštěno.)

A Lobkov byl teď obviněn, že sexuálně obtěžoval své kolegy. Bývalý stážista v televizi Dožď na sociálních sítích tvrdí, že ho Lobkov přemlouval k souloži.

Záplava dalších svědectví následovala. Někteří mladíci uváděli, že také je Lobkov přemlouval. Jiní novináři potvrzovali, že jim poslal fotografie velice intimního charakteru.

Pavel Lobkov se stal podruhé v krátké době hrdinou skandálu. Poté co se přiznal, že je gay, ho kolega obvinil ze sexuálního obtěžování. Zdroj: VKontaktě https://vk.com/wall-7986404_12776

Nešlo zřejmě v žádném ze zveřejněných případů o fyzické obtěžování jiného muže či chlapce. Ale o atmosféru sexuálního obtěžování, kterou údajně Lobkov kolem sebe vytvořil.

Lobkov si posypal hlavu popelem a nezávislá televize Dožď, která ho dosud měla za jednu ze svých hlavních ozdob, ho stáhla z kampaně „Bez vaší podpory to nedokážeme“. Ta má zachránit nezávislou žurnalistiku.

Sám Lobkov své konání vysvětlil zřejmě nejupřímněji, jak mohl: „Moje hranice tělesné nedotknutelnosti zůstaly na úrovni počátku století, kdy podobné obtěžování bylo pokládáno za jakési roztomilé škádlení a přípustnou hru.“

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Rusko

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější