Dvojaká Zikmundova hra nakonec ošálila i husity. Jeho sen se splnil, uznali ho českým králem
Před šesti sty lety, 28. července 1420, byl ve Svatovítské katedrále korunován za českého krále Zikmund Lucemburský. O tradičním průvodu Prahou, při němž rozjásaný dav vítal českého krále, si ale mohl nechat jen zdát. Husity ovládaná metropole Zikmunda neuznala a trvalo více než šestnáct let, než byl do pražských hradeb vpuštěn. Pro jedny a padouch, který poslal na hranici Jana Husa, pro druhé právoplatný dědic trůnu a jeden z nejschopnějších panovníků své doby. Proč nakonec zejména husitská šlechta a duchovní kolem Jana Rokycany Zikmunda za panovníka přijali?
Zikmund Lucemburský se narodil 14. února 1368 jako druhorozený syn Karla IV. Záhy získal uherský trůn, v letech 1410–1411 se mu podařilo přidat ke svatoštěpánské koruně i říšský diadém. Zikmund se nicméně nikdy netajil tím, že by se rád ujal i Českého království, kde vládl jeho starší bratr Václav IV.
Již na konci 14. století dával Zikmund své ambice najevo tím, že se tituloval jako „dědic české koruny“. V Čechách a na Moravě si zároveň budoval rozsáhlou síť spojenců. Poprvé si zde vyzkoušel vládnout v letech 1402–1403, kdy spravoval zemi v roli místodržitele za zajatého krále Václava. Jeho působení nicméně vzbuzovalo spíše rozpaky. Kořistnická politika mu zjednala víc nepřátel než spojenců, a když zemi opouštěl, nikoho to příliš nemrzelo.
Zikmund počítal s tím, že se do Prahy dříve či později vrátí, jistě však netušil, že to bude trvat celých 33 let. Situaci v Čechách neztrácel ze zřetele, zejména když se stále jasněji ukazovalo, že Václav IV. nezplodí legitimního potomka a cesta na trůn bude otevřena. S nástupnictvím Zikmunda počítala i česká šlechta, která ho titulovala slovy „náš dědic a pán“.
Lucemburk ale se znepokojením sledoval náboženské rozštěpení země, v níž stále více stoupenců získávalo reformní hnutí kolem Jana Husa, vnímané ovšem celou Evropou jako hereze. Zikmund byl rozený politik a dokázal