Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Covid je podle Jana Konvalinky přesně uprostřed mezi banalitou a tragédií

Jan Konvalinka. Foto: ÚOCHB AV
Jan Konvalinka. Foto: ÚOCHB AV

S biochemikem Janem Konvalinkou o tom, proč onemocnění covid pořád dobře nerozumíme a kdo dělá jaké konkrétní chyby v uvažování.

Toto měl původně být bilanční rozhovor, součást plánovaného cyklu s pracovním názvem „Tváře koronavirové krize“. Chtěli jsme v něm porovnat názory několika výrazných osobností, jež se během jara zapsaly do povědomí veřejnosti v souvislosti s epidemií. Jenže koncepce vycházela z předpokladu, že máme nejhorší za sebou, že tudíž nastal čas bilancovat. Události posledních týdnů a dnů postavily tento předpoklad na hlavu. Nic nekončí. Rozhovor s Janem Konvalinkou jsme měnit nemuseli, jeho kontext a vyznění je však jiné, než byl původní záměr.

Máme brát covid vážně? Hodně lidem se teď zdá, že obavy byly a jsou přehnané.

V celé řadě zemí, a není to jen New York nebo Lombardie, ale jednoznačně také Belgie, některé země Latinské Ameriky a další, jsou počty mrtvých – tady už není řeč o smrtnosti, ale o úmrtnosti – o desítky procent, někde dokonce násobně vyšší, než jsou  běžné počty úmrtí. To nejsou čísla ve statistikách, to jsou mrtví lidé. V márnicích.

Co se to tedy vlastně kolem nás děje?

Když chytne stoh a vyšlehnou z něj plameny, je už pozdě. U nás se to napoprvé zadusilo včas, přijeli požárníci a pokropili ten stoh vodou. Takže teď trochu plesniví. A přitom pokropili také dům a zamokřili nám knihovnu. A teď jsou k dispozici dva pohledy. Buď si můžete říci, jaká to je klika, že přijeli včas – vždyť jsme mohli všichni vyhořet. Anebo: vždyť skoro nehořelo, podívejte se na ty zbytečné škody.

Paradox prevence, že? Když je účinná, jeví se zpětně jako zbytečná. Ale tohle přece musí vědět a chápat každý, ne? My dostáváme hodně reakcí od lidí, kteří vidí spíš ty škody po hašení. Například od lékařů.

Já takové reakce dostávám taky. Včetně takových až… polokonspiračních, a to od lidí, od nichž bych to nečekal. Pokud jde o lékaře, myslím si, že někteří z nich vnímají jen českou zkušenost a nesledují – nebo možná spíš nevnímají – situaci ve světě. A nejsou v tom ostatně jednotní, existuje mnoho lékařů, kteří sice také nejsou panikáři, ale berou situaci vážně. Například profesoři z infekčního oddělení z Bulovky: Ladislav Machala, Jiří Beneš a mnoho dalších. Zkoušely se jiné strategie. Britský premiér

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Covid-19

Česko, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější