Deník N

Ten, kdo daruje, je sám velmi obdarováván

Muž bez domova. Foto: Nick Fewings, fotobanka Unsplash
Muž bez domova. Foto: Nick Fewings, fotobanka Unsplash

Komentář Jana Františka Krupy: Ne všem voní Vánoce cukrovím a chutná po salátu nebo mandarinkách. Tisíce chudých a lidí bez domova je prožívají zcela jinak. Vánoce jsou příležitostí k tomu, abychom pomohli jim i sobě.

Vánoce jsou pro lidi bez domova těžké období. Cela řada z nich se jim snaží bránit, protože se, stejně jako každý živý tvor, brání jakékoliv bolesti. A být sám o Vánocích prostě bolí. Únikem je pro ně často jakási ulita – mě se to netýká, já Vánoce neslavím.

Protože Vánoce jsou úzce spojeny s rodinou a blízkými a dotýkají se základní lidské potřeby nebýt sám.

O Vánocích jako důkaz toho, že lidé preferují soukromí v rodinách, jsou přece zavřené hospody. Ti, co jsou sami, nemají kam jít – natož když nemají domov ani přátele. A to člověka svírá.

Jsou lidé, kteří si dokážou svátky i v situaci, v jaké jsou, užít, i když to zní trochu nerealisticky. Jak chcete slavit, když nemáte to nejzákladnější – domov? Je jiné, když se jedná o rodinu bez domova, která je v chráněném bydlení, v tréninkovém bytě nebo v azylovém domě. A něco jiného je to u člověka, který se dostaví jen na večeři a pak se vydává do nocležiště, kde standardně přespává.

Každý rok se snažím navštívit během Vánoc několik zařízení Armády spásy. Ne proto, že by pro klienty bylo nějaké velké povzbuzení, že se tam objevím. Chodím tam hlavně kvůli tomu, abych vyjádřil symbolickou podporu zaměstnancům, kteří musí sloužit i přes Štědrý den nebo večer. Vždy se ale snažím aspoň trochu povzbudit i klienty. Méně mluvím o Vánocích a více o příštím roce, kdy říkám, že doufám, že je tam příští rok neuvidím. Ne proto, že by tam nemohli být, ale proto, že nebudou muset.

Jako křesťan o Vánocích primárně nevnímám jako rozhodující rozdíl mezi bohatými a chudými, protože to nejcennější bylo dáno všem – narození Ježíše Krista. Když ale vidím, jak děti „našich“ matek slaví Vánoce, musím říct, že jakkoliv miluji své děti, cítím v tu chvíli obrovskou nespravedlnost. Já můžu dát svým dětem, co potřebují nebo co si přejí, zatímco těmto dětem osud něco podobného možná nikdy nedopřeje.

Zachytil jsem v polemikách a diskusích názory „nedávejme chudým dětem drahé dárky, navyknou si na to

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Chudoba

V tomto okamžiku nejčtenější