Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Na vrcholu vás nečeká radost, jen hlad a zima. Everest je lunapark, říká český držitel horolezeckého Oscara

Marek Holeček (vpravo) a Zdeněk Hák při prvovýstupu na Gašerbrum I. Foto: archiv Marka Holečka
Marek Holeček (vpravo) a Zdeněk Hák při prvovýstupu na Gašerbrum I. Foto: archiv Marka Holečka

Český horolezec Marek Holeček (45) odmítá představu, že vrcholem horolezectví má být dosahování co nejvyšších nadmořských výšek. Místo toho objevuje nové cesty a leze náročnějším alpským stylem. V roce 2018 získali společně se Zdeňkem Hákem jako první Češi ocenění Piolet d’or (Zlatý cepín) za prvovýstup jihozápadní stěnou na Gašerbrum I. Jde o nejprestižnější horolezecké ocenění, jemuž se přezdívá horolezecký Oscar. V rozhovoru Holeček hovoří o tom, proč si na výpravy nosí slaninu, jak se spí nad kilometrovou propastí nebo jak se vyrovnával se smrtí kolegy.

V rozhovorech často říkáte, že to na vrcholcích hor za moc nestojí. Neměla by ale největší radost přijít právě po úspěšném výstupu?

Kdepak, na opuštěných vrcholech, kde ze sebe musíte vydat to nejlepší, vás nečeká radost ani nic éterického. Pocity zážitku a skutečného štěstí se dostaví, až když jste zpátky v základním táboře. Na vrcholu je hlad, žízeň a neustálá zima, které se nezbavíte ani ve spánku. K tomu se přidává únava až za hrob, kvůli níž denně ztrácíte více než půl kila svalů.

A také náročné kroky – každý z nich má váhu nebes. Těžko se dýchá a cítíte všudypřítomnou samotu, protože jste daleko od jakéhokoliv bezpečí. Máte před sebou těžký sestup, který se může protáhnout i na několik dní. Fotky z vrcholu nazývám „zmražený úšklebek“ – k uvolněnému úsměvu to má hodně daleko.

Proč tedy lezete na místa s nejhorší kombinací přírodních podmínek a vystavujete své tělo jejich účinkům?

Každá sekunda se zapíše do vaší mysli a už nikdy nezmizí. Je to silný dlouhodobý zážitek, který není možné dokonale písemně a obrazově vystihnout pro jiné. Jediným jakž takž pochopitelným prostředkem je popis pocitů. Jde o prapůvodní lidskou touhu tvořit hranice vlastní představivostí, zručností, vůlí a schopností přizpůsobit se.

Míváte v horách strach ze smrti?

Pokud bych u lezení začal přemýšlet o smrti, nemohl bych se soustředit na život. Smrt nakonec jednoho dne přijde, ale podobnými myšlenkami se můžu zaobírat sedě doma v křesle, ne pod tlakem boje o každý nádech.

V roce 2013 jste zažil smrt kolegy a kamaráda Zdeňka Hrubého, který při vašem společném pokusu o prvovýstup na Gašerbrum I spadl i s veškerým materiálem. Jak v takové chvíli musí horolezec zareagovat?

Musíte se přepnout do rutinní účelnosti a soustředit se na strojovou přesnost každého zaseknutí cepínu a mačky. Nesmíte myslet na hrozný zážitek, který se stal před pár vteřinami, a propadnout paralyzujícímu šoku z toho, že nemáte parťáka a lano. Na lítost a sebelítost bude prostor později. Trvalo dlouhé hodiny sestupu, místy i pod sedmdesátistupňovým úhlem na ledovém svahu, než jsem se mohl čelem otočit

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Sport

V tomto okamžiku nejčtenější