Na kopačku mu dopsali Brežněva. Jak náhradník Svoboda zlatou nohou rozhodl o olympijském triumfu
Ta přezdívka se s ním táhne dodnes. Zlatá noha, titulují přátelé i fanoušci Jindřicha Svobodu od léta roku 1980, kdy rozhodl finále fotbalového turnaje na olympijských hrách v Moskvě. Pomohl mu k tomu přesun z obrany do útoku a také zranění spoluhráče Ladislava Vízka. Na rozhodnutí vypjatého duelu mu stačilo necelých pět minut na hřišti.
Na olympijský turnaj má doma dvě památky. Kromě zlaté medaile je to kopačka obarvená na zlato, na níž se skví nápis Moskva 1980. „A na pruhy mi ještě dopsali jméno Leonida Brežněva,“ směje se Jindřich Svoboda.
Hrdina turnaje, na němž však kvůli zranění málem chyběl. Do olympijského výběru trenéra Františka Havránka se dostal už před začátkem kvalifikace, vinou zranění kolene však zasáhl až do závěrečného duelu, v němž československý výběr zvítězil na Strahově nad Maďarskem 3:2 a zajistil si účast na turnaji v Moskvě.
Hlavní osu týmu tehdy tvořili hráči Dukly Praha, Baníku Ostrava a Zbrojovky Brno, které doplnila dvojice Slováků, brankář Stanislav Seman a obránce František Kunzo. „Pravou stranu udělali z Brna, střed z Baníku a levou stranu z Dukly, doplnili nás jen dva hráči ze Slovenska. Pak z nás udělali takové bloky, abychom byli trošku sehraní,“ popisuje Svoboda tehdejší složení týmu.
Právě ke Zbrojovce měl trenér Havránek ze zmíněných celků nejblíže, sám ji totiž v letech 1972–1976 vedl z pozice hlavního trenéra. „Propagoval převážně spíš tvrdý, kondiční fotbal,“ vzpomíná Svoboda na kouče, který jej po několika zápasech v brněnském B-týmu vytáhl do ligy. A to jen krátce poté, co se tehdy jednadvacetiletý obránce přesunul do jihomoravské metropole z nedalekého Adamova, kde hrál nižší krajskou soutěž.
Byl u titulu pod Masopustem
Prudký skok mladý fotbalista ustál, v roce 1976 dokonce poprvé nakoukl do reprezentačního áčka. To už jej ve Zbrojovce vedl z pozice trenéra Josef Masopust, který po dvou sezonách dovedl brněnský fotbal k dosud jedinému titulu.
„Masopust tomu
